Trump dramaticky mění kurz vůči Ukrajině. Pro Putina se však mnoho nemění

Trump přesto učinil několik významných kroků. Nezopakoval své předešlé proputinovské postoje, nevystoupil z NATO a dokonce slíbil dodat Ukrajině pokročilé zbraňové systémy, včetně amerických raket Patriot.

Ukrajina tak dostává šanci na diplomatické a vojenské přežití, jakou si v únoru po Trumpově tvrdém přijetí prezidenta Volodymyra Zelenského v Bílém domě málokdo dovedl představit.

Tato změna však nevychází z hlubšího hodnotového posunu. Trumpovo zklamání z Putina souvisí především s tím, že ruský lídr odmítl jeho návrhy na mírové řešení, které byly podle všeho výhodné především pro Kreml.

Prezident USA si přesto uchovává víru, že může tlakem a vyjednáváním Putina přivést k jednacímu stolu. Sám stanovil Moskvě 50denní lhůtu k zahájení rozhovorů – což může být pro ruskou armádu pobídkou k dalšímu územnímu postupu před uplynutím této lhůty.

Zelenskyj tak dostává prostor k manévrování. Může se pokusit vyjednat další podporu od Washingtonu a zformovat Trumpův přístup k mírovým jednáním. Přitom si však musí dávat pozor, aby prezidenta USA nerozhněval. Trump je impulzivní a může náhle změnit postoj, pokud se bude cítit podvedený nebo přehlížený.

Zatímco Pentagon i někteří republikáni varují před nestabilitou takového přístupu, nelze popřít, že Trump nyní Ukrajině nabízí víc než kdy dříve. Mimo dodávky zbraní naznačil i ochotu k posílení sankcí vůči Rusku, včetně sekundárních sankcí proti zemím, které nadále obchodují s Moskvou – například Číně nebo Indii. To by mohlo zásadně poškodit ruskou ekonomiku, ale zároveň vyvolat globální obchodní krizi, na kterou nejsou USA připraveny.

Trump zároveň umně využívá NATO jako prostředníka. Zbraně totiž do Kyjeva posílají evropské státy, které následně získají americké náhrady. Prezident tak může tvrdit, že pomáhá Ukrajině, aniž by přímo zatěžoval americký rozpočet – a přitom vytváří pracovní místa v obranném průmyslu USA.

Na summitu NATO, který se konal minulý měsíc v Nizozemsku, přispěli evropští lídři k tomuto obratu. Premiér Velké Británie Keir Starmer a francouzský prezident Emmanuel Macron jednali s Trumpem i Zelenským a podpořili koordinaci západní pomoci Ukrajině. Generální tajemník NATO Mark Rutte pak v Bílém domě Trumpa veřejně chválil za jeho rozhodnutí, což americký prezident přijal jako osobní vítězství.

V americkém Kongresu zároveň sílí snaha o přijetí nového sankčního zákona proti Rusku. Návrh má podporu napříč stranami a jeho cílem je vytvořit skutečný ekonomický tlak na Moskvu. Nicméně někteří Trumpovi spojenci, jako senátor Josh Hawley nebo Rand Paul, varují, že by takový zákon mohl poškodit vztahy s klíčovými zeměmi jako Čína, Indie či Turecko.

Navzdory těmto krokům zůstává otázkou, jak dlouho Trumpův nový kurz vydrží. Prezident sám připustil, že by se situace mohla změnit dříve než za 50 dní. Jeho výroky o Putinovi oscilují mezi tvrdou kritikou a opatrným respektem. Nedávné sliby dodávek zbraní by mohl kdykoliv přehodnotit, pokud by mu to politicky vyhovovalo.

Trump se i nadále snaží působit jako mírotvůrce. Když byl dotázán, zda Zelenskyj může útočit na Moskvu, odpověděl: „Ne, neměl by. Já nejsem na něčí straně. Já jsem na straně lidstva.“ Taková vyjádření odrážejí Trumpovu snahu prezentovat se jako nestranný vůdce, přestože realita je mnohem složitější.

NATO zatím může vydechnout úlevou. Trump nevyzývá k odchodu z aliance a dokonce ocenil evropské závazky k navýšení obranných výdajů. Nicméně jeho obchodní války a hrozby sankcemi nadále narušují transatlantické vztahy.

Celkově platí, že Trumpova proměna je významná – ale nikoliv definitivní. Ukrajina se ocitla v lepší pozici než na počátku roku, ale její budoucnost zůstává nejistá. A Putin? Ten může dál věřit, že trpělivost Západu nakonec vyprchá. Jeho klíčová strategie – válku prostě přežít déle než Západ – se nemění.