Zpověď propuštěných Češek: Bojím se, že naše svoboda byla jen sen

Humpálová v rozhovoru nejdřív vylíčila samotný únos, který se odehrál na cestě z Taftanu, města na hranici Íránu a Pákistánu. "Byly jsme v autobuse. Nějaká skupina mužů autobus zastavila a nařídila nám, abychom šly s nimi, daly jsme jim pasy a všechny naše věci," říká žena v agenturním videu.

"Vlastně o nich nic nevíme. Doteď se nám nepředstavili. Nevíme jméno té skupiny, nevíme ani nic o nich, nic nám nevysvětlili," dodala Humpálová. Nejhorší podle ní byl pro obě právě začátek zajetí, "protože to byla velká změna a my jsme se jich opravdu bály".

Po propuštění se obě ženy především těšily na setkání se svými rodinami, o kterých dosud nic nevěděly. "Chci je vidět zdravé a usměvavé, i když budou možná brečet," řekla Humpálová.

Chrástecká připustila, že je nervózní a unavená, ale velmi šťastná. "Jsem tak šťastná, protože jsem na to čekala dva roky. Dva roky. V jednom pokoji jsem čekala na setkání se svou rodinou," řekla Chrástecká. "Nemůžu tomu uvěřit. Nechci jít spát, protože se trochu bojím, že se probudím a zjistím, že naše svoboda byl jen sen," prohlásila.