Jaká je situace v Sýrii? Bývalý analytik CIA posílá varování

Jak Pillar uvádí, zdaleka to není poprvé, co dochází ke kritickému zjednodušování složité zahraniční situace a jejímu přirovnávání k nějakému fyzickému efektu. Jako příklad uvádí metaforu s roztékající se červenou barvou, která byla často používána za studené války jako znázornění šířícího se komunismu.

Dalším příkladem z dob studené války pak je „dominový efekt"; přirovnání, které, jak podotýká, „bylo jednou z věcí, které nejvíce ovlivnily smýšlení, které dovedlo USA k tragické intervenci ve Vietnamu. Mělo to větší vliv, než analýzy, které správně nepovažovaly komunismus a konflikty v Asii za přirovnatelné k pádu domina."

Varuje, že podobná přirovnání jsou nebezpečná, protože se snaží situaci vysvětlit na principech, které jsou sice člověku blízké a snadno pochopitelné, ale nedokáží správně situaci popsat a vedou k nebezpečnému zjednodušování.

Když se metafora stane realitou

„Nebezpečí metafor spočívá v momentě, kdy se přestanou požívat jako rychlé odkazy na analýzy a začnou se používat jako jejich náhrada," upozorňuje.

V současnosti je pak podle něj ve Washingtonu ve velké oblibě obdobná metafora, která současné dění v Sýrii přirovnává k vakuu. Tato metafora přepokládá, že nedostatečná účast Spojených států na bojích v Sýrii a nedostatečné nasazení vytvořilo v zemi vakuum, které namísto toho do země vtáhlo jiné síly - zejména Rusko.

„Přirovnat situaci na Středním východě k vakuu je chybné hned z několika důvodů," píše Pillar a podotýká, že takovéto tvrzení chybně předpokládá, že se v situaci nedojde k žádnému posunu, pokud nedojde k externímu zásahu.

„Právě nedostatečné zkoumaní už přítomného napětí a tlaku v zemi a přehnané zdůrazňování toho, čeho by mohla dosáhnout vnější intervence, často vedlo k problémům – jak pro toho, kdo by chtěl zvnějšku zasáhnout, tak i pro lidi v té zemi žijící.

Někdy je lepší nedělat nic

Dalším problematickým aspektem tohoto přirovnání je pak fakt, že zcela vylučuje možnost spolupráce mezi Ruskem a Spojenými státy; předpokládá totiž, že jedna síla musí náležitě zabrat místo a vytlačit tu druhou.

Pillar také podotýká, že problém je i ve fyzické podstatě takového přirovnání. „Toto přirovnání je fyzické, a proto často vede k tomu, že klade rovnítko mezi zahraniční politiku, případně snahu o zachování a ochranu nejlepších zájmů země, a nejvíc fyzické projevy takovéto snahy – tedy zejména použití vojenské síly," tvrdí.

„Tato metafora naznačuje, že pokud Spojené státy neposílají do oblasti své vojenské jednotky, nehájí tam své zájmy. Ale armáda je jen jeden z několika nástrojů, kterými lze implementovat zahraniční politiku, a v žádné konkrétní situaci není nutně tím nejlepším řešením. Některé nástroje, které žádné fyzické projevy nezahrnují, jako je například diplomacie za zavřenými dveřmi, mohou být užitečnější i efektivnější."

Na závěr pak Pillar přidává výtku, že metafora také vede k myšlení, že aby Spojené státy prosazovaly své zájmy, musí se v dané oblasti angažovat; ať už vojensky, nebo jinými způsoby. „Snažit se zaplnit daný prostor může přinést víc nákladů než výhod, což bohužel platí o některých podobných snahách v nedávné americké historii."