Americké zbraně opět skončí v nepovolaných rukou. IS je jen termín, za který se USA schovává, varuje anatylik

Mezi nimi i Patrick Henningsen, podle něhož prezident Barrack Obama sledoval ten cíl, aby zrušená omezení v oblasti pomoci sil v Sýrii vedla k boji proti terorismu. Jenže pak tu jsou výroky, které nelze ingorovat. Což platí o výroku mluvčí amerického ministerstva zahraničí Elizabeth Trudeau: "I když Aleppo padne, tak to ještě neznamená konec války."

Nejde tedy o nic jiného, než o zneužití termínu boj proti terorismu. Za poslední rok a půl jsme si vytvořili něco jako koncept na bázi fantazie, který počítá s tím, že dokážeme vycvičit a vybavit "umírněnou opozici", která bude bojovat proti Islámskému státu. Všechno ostatní se pak od tohoto bodu odvíjí. Nejde o nic jiného, než o nelegální obchody se zbraněmi pro náboženské extrémisty a ozbrojenými teroristickými skupinami, a tady je třeba zdůraznit, mezinárodně označenými teroristickými skupinami. Taková je realita a prakticky každý si je toho stavu vědom, ale pořád tu je tendence tuto realitu zaštiťovat falešným pláštíkem boje proti Islámskému státu. Konkrétně že umírněné síly rebelu (tedy pokud vůbec ještě nějaké existují), obrátí své zbraně proti uvedenému nepříteli, uvádí Henningsen.

Zcela jasně proto varuje: "Od začátku dobře víme, že o nic takového vůbec nejde. Původní plán je vyzbrojit opozici proti syrské vládě a bojovat proti ruským silám. Podle mého názoru jde o zoufalý tah ze strany prezidenta!"

Pochopitelně se přímo nabízí otázka, proč by mělo dojít k podobnému pokusu právě v době, kdy je Aleppo na pokraji kapitulace. I tady lze však dohledat důkazy, že nejde o nahodilé pokusy, nýbrž přesně aranžovaný postup, který opakovaně a cíleně nastává ve chvíli, kdy dochází k jednání mezi Sergejem Lavrovem a Johnem Kerrym, ať už v Ženevě, Londýně, Paříži, New Yorku nebo Washingtonu. Vždy se objeví nějaká akce, která takové rozhovory neguje, vysvětluje analytik s tím, že se dokonce objevují názory, že Kerry vytváří na stole mírovou politiku a pod stolem řídí tajné plány Washingtonu. 

Z toho podle něj lze vyvodit, že takové schůzky mezi USA a Ruskem jsou vlastně předem odsouzeny k neúspěchu. Snaha je evidentní, vrazit mezi obě strany klín a prodlužovat ho, jak to jenom jde. Nejen Henningsen, ale také další odborníci jsou přesvědčeni, že v tomto konfliktu se USA a jejich koaliční partneři od počátku pohybují na straně poražených. 

Připomíná, že už v minulosti tu byly případy, kdy se americké zbraně nakonec dostaly do rukou teroristů. A reálně prý hrozí, že se historie bude opakovat. Američané moc rádi zapomínají třeba na operaci Timber Sycamore, kdy USA dodávaly několik let tuny válečného materiálu režimu Saúdské Arábie a vláda tajně financovala operace CIA v Sýrii. O úplatcích, které proudily opačným směrem několik desítek let ani nemluvě. I radikální New York Times byl nucen přiznat pravý stav věcí. Proto se nepokrytě hovoří o programu, který byl zástěrkou pro faktické vyzbrojování teroristických skupin. Dominantní frakce An-Nusra s napojením na Al-Kádiu se chopila vedení, ačkoliv existují ještě další skupiny, tak všemu fakticky velí An-Nusra.

"Žádná "umírněná opozice", které USA dodávají zbraně k boji proti Islámskému státu, neexistuje, varuje. Islámští radikálové jsou v jasné menšině a pokud sečtete Al-Nusra, Nuraddin as-Zinki, Jaesh al-Fateh, Jaesh al-Islam a další nezpočetné množství bojových skupin, tak jejich počet daleko převýší takzvané Islámské bojovníky. Je třeba konečně pochopit, že Islámský stát je jenom termín, za který se americká zahraniční politika schovává, aby odůvodnila svou vojenskou přítomnost a tajné operace v Sýrii," dodává Henningsen.