"Bůh žehnej celému světu." Analytik rozebral americký útok na Sýrii

Prezident USA má globální závazky

Americký útok je podle Zakarii interpretován jako trest pro režim, který se dopouští válečných zločinů na vlastním národě, prosazování mezinárodních norem vůči chemickým zbraním a ukončení podivného Trumpova blízkovýchodního flirtu s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. "A co je nejdůležitější, zdá se, že odráží opožděné Trumpovo zjištění, že nemůže jednoduše klást Ameriku na první místo, ale že prezident Spojených států musí jednat jménem širších zájmů a ideálů," píše komentátor.

Trump se v pozici prezidentského kandidáta i prezidenta dosud vyhýbal rétorice globálních norem a mezinárodního řádu, poukazuje analytik. Dodává, že nyní, když ve čtvrtek večer vysvětloval své kroky, řeč začal i zakončil modlitbou, kterou si jeho předchůdce Barack Obama nikdy nedovolil pronést: "Bůh žehnej Americe a celému světu."

"Jak ale v pátek zdůraznil bývalý (americký) ministr obrany William Cohen, jeden útok nepředstavuje strategii," varuje Zakaria s tím, že americká politika vůči Sýrii zůstává nadále nejasná. Doplňuje, že ačkoliv Trumpova administrativa opakovaně hovoří o posunu od volání Obamova týmu po změně režimu v Sýrii, Trump ve skutečnosti pouze naznačoval, že s radostí ponechá zemi Asadovi tak dlouho, dokud to bude prospěšné pro boj s Islámským státem.  

Tento přístup minulý týden v zásadě potvrdil i americký ministr zahraničí Rex Tillerson a v úterý, tedy v den chemického útoku v provincii Idlib, ho zopakoval i tiskový mluvčí Bílého domu Sean Spicer, připomíná analytik. Deklaruje, že raketový útok na syrskou leteckou základnu americkou politiku zřejmě zvrátil.  

Pokud tomu tak je, vyvstávají podle komentátora následující důležité otázky: Angažují se Spojené státy odteď v syrské občanské válce? Použijí svou vojenskou sílu, aby pomohly svrhnout Asada? Pomohou tyto akce Islámskému státu a Al-Káidě, tedy islamistům bojujícím proti režimu? Jaký bude další vývoj v celkové válce s Islámským státem?

Dlouhodobá strategie je nutností

Americkému útoku vyjádřila podporu spousta spojenců USA, připouští Zakaria. Dodává, že ve stále komplikovanějším globálním dění tyto země od Spojených států očekávají konsistentní strategii, na kterou by se dalo nějaký čas spoléhat. "Trumpova zahraniční politika se zdánlivě mění každou schůzkou, událostí či krizí," píše komentátor.

Ačkoliv Trump ve své kampani pranýřoval Japonsko, japonského premiéra Šinzó Abeho ozval na první setkání v resortu Mar-a-Lago a přivítal ho jako skutečného přítele a spojence, poukazuje analytik. Doplňuje, že byť prezident naznačoval zpochybnění politiky jedné Číny, rychle se stáhl a v telefonickém rozhovoru se svým čínským protějškem Si Ťin-pchingem ji pokorně potvrdil.   

Trump nejenže nepopírá, že mění názory, ale ve skutečnosti to prezentuje jako výhodu, když se označuje za "pružného", podotýká Zakaria. "Jsem hrdý, že jsem flexibilní," cituje prezidentova slova z tohoto týdne, která vládce Bílého domu doplnil tím, že je rád nepředvídatelný. Je však rozdíl mezi nepředvídatelností a nesouvislostí, zdůrazňuje analytik. Dodává, že útok na Sýrii nenavozuje dojem, že by Trumpova administrativa vedla zahraniční politiku založenou na pečlivém zhodnocení situace, zvažování různých možností, užitku a ceny a podle toho si volila cestu. "Namísto toho jde o soubor reflexních instinktivních odpovědí na krize, které jsou po ruce," varuje komentátor.

Vojenští poradci Trumpovi poskytli takticky skvělou možnost, zničení malé letecké základny, která bude mít jen malý fyzický či diplomatický dopad, přičemž nepřinese ani zásadní zlom v rovnováze sil, vysvětluje analytik. Konstatuje, že Asad zůstane na svých pozicích, což platí i o opozici, byť útok může povzbudit některé její frakce k boji namísto složení zbraní, což povede k zintenzivnění krveprolití, zatímco dlouhodobé vyhlídky na mírové urovnání v Sýrii zůstanou pochmurné.     

"Bez ohledu na komplikace, z krátkodobého hlediska zasadil prezident úder zlu, za což mu gratuluju," píše Zakaria. Dodává, že i kdyby se Trump rozhodl jednat na základě srdceryvných záběrů zplynovaných dětí, je to v pořádku. Hlava USA by se však podle analytika měla na snímky podívat ještě jednou, jelikož by se pak možná rozhodla nejen pohodlně shazovat bomby, ale také poskytnout větší pomoc válkou postiženým lidem, přičemž někteří z nich by dokonce mohli uniknout utrpení a nalézt domov ve Spojených státech.