Válka zuří dál. Rusko má stále větší problémy, varuje odborník

Zoufalé snahy Ruska a Turecka

Idlib je posledním útočištěm extrémně spletité sítě milicí, přičemž některé z nich tvoří alianci Haját Tahrís aš-Šám, přejmenovaného nástupce Fronty an-Nusrá, jejíž kořeny vedou k al-Káidě, zatímco jiné jsou podporované Tureckem, vysvětluje odborník. Konstatuje, že předchozí pokusy vyřešit krizi, včetně jednání lídrů Íránu, Ruska a Turecka v Teheránu na začátku září, selhaly a tato skutečnost se již podepsala na vztazích mezi uvedenými Asadovými spojenci.

Teheránská schůzka prohloubila ruské a turecké podezření, že pokud syrské a íránské jednotky shromážděné na hranicích Idlibu zahájí masivní ofenzivu, může to vyvolat obří humanitární krizi v provincii, kde se údajně nachází na 3 miliony civilistů, nastiňuje Barmin. Poukazuje, že jednání Putina a Erdoğana v Soči je jejich druhým pokusem o dohodu, jak naložit s teroristickou hrozbou v Idlibu při zachování stávající deeskalační zóny.  

"Fakt, že schůzka byla zorganizována tak narychlo, jen dny po předchozím jednání, odráží to, jak zoufale se Rusko a Turecko chtějí vyhnout scénáři, v němž Damašek nasměruje veškerou svou palebnou sílu na Idlib," domnívá se analytik. Doplňuje, že primárním cílem Ankary je odvrátit humanitární krizi, která by vyhnala k tureckým hranicím stovky tisíc uprchlíků a dostala Erdoğana pod enormní vnitropolitický tlak.

Putin podle experta přijel do Soči se zcela jiným cílem. Rusko totiž v posledních měsících aktivně šíří nový pohled na Sýrii, a to ten, že válka je u konce a intenzivně probíhá hledání politického urovnání, připomíná Barmin. Podotýká, že vojenská operace v Idlibu, která by svým rozsahem předčila i tu v Aleppu, by byla pro daný ruský výklad katastrofou a navíc by zkomplikovala ruský plán navrátit běžence do Sýrie, kterou Moskva hodlá prezentovat jako stabilní a mírovou zemi.

V opačném případě budou totiž zahraniční finance na rekonstrukci Sýrie, o něž Rusko žádá, nedosažitelné a co je důležitější, půjde o fatální ránu pro rusko-turecké partnerství, v důsledku čehož Moskva přijde o podporu Ankary ve svých politických iniciativách, například návrhu syrské ústavy, míní analytik. Soudí proto, že dohoda, která Putin s Erdoğanem dosáhli v Soči, je pro ně vzájemně výhodná, což ale nelze s jistotou vztáhnout na samotnou Sýrii.       

Zdánlivý triumf

"Demilitarizovaná zóna, kterou se Putin a Erdoğan pokusili vytvořit, v podstatě potvrzuje kontrolu Ankary nad Idlibem, vytváří enklávu podobnou té v oblasti operace Štít Eufratu, kterou Turecko okupuje," píše Barmin. Poukazuje, že tento výsek území na severu Sýrie stojí v protikladu ruské mantře o teritoriální integritě země, avšak v krátkodobém horizontu uvedená dohoda odvrací velkou ofenzivu v Idlibu a udržuje iluzi klidu v Sýrii, v níž se zájmy Putina s Erdoğanem protínají.

Zdánlivý triumf zastínil incident, kdy byl pouhý den po jednání ruského a tureckého prezidenta sestřelen nad Sýrií ruský průzkumný letoun Il-20, přičemž zahynulo všech 15 osob na jeho palubě, varuje expert. Připomíná, že sestřelu došlo ve chvíli, kdy v provincii Latákia útočil izraelský stroj F-16 na syrskou zbrojní továrnu, což s ohledem na načasování narušilo ruským vedením a médií šířený narativ o klidu v Sýrii.

Ukázalo se totiž, že syrská válka není zdaleka u konce, že koordinace mezi Ruskem a jeho spojenci je extrémně slabá a především, že syrská vláda je stále především v defenzivě, domnívá se Barmin. Za nejpřekvapivější aspekt incidentu považuje ruskou přinejmenším nesourodou reakci, kdy ministerstvo obrany přišlo s tvrdou kritikou Izraele a tvrzením, že pilot izraelské F-16 využil ruský letoun jako štít před syrskou protivzdušnou obranou, zatímco Putin přišel se smířlivým stanoviskem a hovořil o "řetězci tragických okolností".    

Jelikož diplomati Ruska a Izraele překvapivě mlčí, Putinův zásah do potenciálně otevřené diplomatické krize ukázal, jak moc partnerství obou zemí závisí na osobní chemii mezi vládcem Kremlu a izraelským premiérem Banjaminem Natanjahuem, alespoň pokud jde o syrské bojiště, vysvětluje analytik. Dodává, že tyto události jsou pro Rusko ochutnávkou hořké reality.

"Zatímco se Moskva snaží zamezit rozpadu svého výkladu o stabilitě v Sýrii, válka zuří dál," varuje Barmin. Dodává, že při spěchání s nalezením politického řešení situace je pro Rusko stále těžší držet své spojence a protivníky v jedná řadě.