Jak zatočit se Saúdskou Arábií? Profesoři si neberou servítky

Drzý mladý muž

Saúdská Arábie potřebuje americkou vojenskou ochranu, ačkoliv má třetí nejvyšší vojenský rozpočet na světě a mnoho skvělých západních zbraní, poukazují odborníci. Dodávají, že USA naopak nadále závisejí na saúdské ropě - navzdory revoluci v těžbě ropné břidlice - a Rijád je jejich klíčovým partnerem v boji proti terorismu.

Z těchto důvodu bude trest za vraždu Chášukdžího zřejmě obvyklým „plácnutím“ a bude zahrnovat kratší pozastavení schůzek na oficiální a vysoké úrovni, případně odebrání víz několika málo vykonavatelům vraždy, očekávají Byman a O’Hanlon. Soudí, že americký Kongres může také vydat rezoluci vyjadřující rozhořčení této instituce.

„Šlo by o žalostně neadekvátní odpověď,“ varují profesoři. Zdůrazňují, že novinář, který byl navíc americkým residentem a silným obhájcem svobody slova a odpovědnosti politiků, byl v Istanbulu zabit se šokující drzostí.

Za ještě větší problém akademici považují to, že Chášukdžího vražda zapadá do odsouzeníhodného a nebezpečného saúdského jednání. Faktický vládce monarchie, korunní princ Muhammad bin Salmán je podle expertů drzý mladý muž, který díky své aroganci a nezkušenosti učinil již mnoho chyb, ať již šlo o jeho mimosoudní boj s korupcí, únos libanonského premiéra či zbytečný veřejný střet s Katarem.

Na tomto pozadí se Chášukdžího vražda nejeví jako příliš výjimečný akt bezhlavého jednání, ale spíše jako běžná saúdskoarabská praxe, konstatují O’Hanlon s Bymanem. Uvádějí, že nabízející se možností je zastavení dodávek amerických zbraní, které by Rijád silně pocítil, ale zároveň by nešlo o opatření narušující faktické bezpečnostní garance Spojených států vůči království ani neutišitelnou žízeň světa po saúdských ropných produktech.

Americký prezident Donald Trump nicméně takový krok odmítá s tím, že by ohrozil pracovní místa v USA, připomínají profesoři. Domnívají se však, že jde o přirozený kompromis a Spojené státy by měly využít stávající krize k tomu, co měly učinit již dávno – přinutit Saúdskou Arábii a ideálně i jejího klíčového spojence, Spojené arabské emiráty, k přehodnocení jejich katastrofální války v sousedním Jemenu.

Palčivý Jemen

„Tři roky po saúdské intervenci neexistuje žádný rozumný argument pro domněnku, že to, co Saúdové dělají, bude fungovat,“ pokračují experti. Varují, že zpravodajská a logistická podpora, stejně jako specifické typy zbraní, které Spojené státy Saúdské Arábii poskytují, z USA činí komplice ve všech případech, kdy se saúdské nálety nepovedly a způsobily masakr civilistů.

Saúdská Arábie a její převážně sunnitští spojenci na jihu Jemenu nedokáže dosáhnout celkového vítězství nad húsiskými a Íránem podporovanými silami na severu země, domnívají se akademici. Tvrdí, že to ani není nezbytné, jelikož širší americké a saúdské zájmy v regionu mohou být adekvátně chráněny pomocí cílených úderů proti jemenským strukturám al-Káidy a uzavření nějaké dohody o rozdělení moci, která by Húsiům přidělila větší autonomii a zdroje na obnovu severu země.

Pokračující íránská přítomnost v Jemenu je podle Bymana s O’Hanlonem sice nezáhodná, ale přesto přijatelnější než íránská přítomnost v Sýrii. „Postupem času bude stabilnější Jemen potřebovat Írán méně, Teherán těží především z chaosu a konfliktu,“ domnívají se profesoři. Doplňují, že Washington by měl svou vojenskou pomoc Rijádu podmínit, aby zajistil, že Saúdové zaujmou k Jemenu realističtější přístup.

Spojené státy přitom mají nezanedbatelný vliv, jelikož Saúdská Arábie částečně závisí na americký zpravodajských informacích, logistice a vojenských kontraktorech, navíc si váží americké přízně, a proto je vůči kritice ze strany Washingtonu citlivá, vysvětlují experti. Doporučují, aby v Jemenu válčící strany vyhlásily pozastavení náletů na húsiské cíle a zahájily jednání, načež by následoval masivní příliv humanitární pomoci.

Washington by měl dát Rijádu jasně najevo, že tempo náletů se musí snížit a američtí plánovači by měli spolupracovat s těmi saúdskými, přičemž by obě strany disponovaly právem veta ohledně smrtících misí, doporučují Byman a O’Hanlon. Zdůrazňují, že nic z toho nevyřeší všechny problémy ve vztahu USA a Saúdské Arábie, ale Spojené státy se alespoň nebudou cítit nuceny následovat ve vojenských otázkách mladého saúdského prince, který světu již mnohokrát ukázal, že jeho úsudku se nedá věřit.