Německo drží nelichotivý trend. Výrazně se zhoršila i Británie

Země jako USA nebo Čína vyvážejí v poměru ke své velikosti méně plastů, protože se s odpadem častěji vypořádávají na domácí půdě prostřednictvím skládek či spaloven. Evropské země a Británie jsou pod větším tlakem na plnění recyklačních cílů, do nichž se započítává i vyvezený odpad, což vytváří motivaci k jeho odsunu za hranice. V roce 2025 byly Spojené státy až pátým největším exportérem s 385 000 tunami.

Evropská unie již schválila zákaz vývozu plastového odpadu do zemí mimo skupinu bohatých států OECD, který má vstoupit v platnost v listopadu 2026. Přesto polovina evropského plastového odpadu stále končí právě v těchto chudších destinacích. S blížícím se zákazem panují obavy, že se veškerý export přesměruje do rozvojových zemí v rámci OECD, jako je Turecko, které už nyní kapacitně nestíhá zpracovávat ani svůj vlastní domácí odpad.

Situaci komplikuje také tržní realita. Europoslankyně za Zelené Sara Matthieu upozorňuje, že nově vyrobený plast je stále mnohem levnější než materiály recyklované nebo znovu použité. Evropská komise se podle ní dlouho nezabývala kořenem problému a v posledních letech navíc kvůli tlaku konzervativců na ekologickou politiku klesla domácí recyklační kapacita EU o milion tun.

Evropská komise se brání tím, že nová nařízení o přepravě odpadu výrazně zpřísňují pravidla a od listopadu 2026 zakážou vývoz do zemí mimo OECD, což ovlivní zhruba půl milionu tun odpadu. V prosinci 2025 byl přijat nový balíček opatření pro posílení oběhového hospodářství, který má podpořit evropský recyklační průmysl a stanovit povinný podíl recyklátu v nových výrobcích.

Velká Británie se sice k podobným krokům zavázala v zákoně o životním prostředí z roku 2021, ale pětina jejího odpadu stále končí v zemích mimo OECD. Například zásilky do Malajsie vzrostly od roku 2024 o téměř 60 %. Malajská aktivistka Pua Lay Peng tento fenomén otevřeně nazývá „odpadkovým kolonialismem“. Británie sice zavádí digitální systém sledování odpadu pro lepší transparentnost, ale kritici tvrdí, že bez omezení celkové produkce plastů se problém pouze přesouvá z místa na místo.

Existují také obavy z nového trendu, kdy by se Velká Británie mohla stát přestupní stanicí. Po zákazu v EU by mohl evropský plast směřovat do Británie a odtud být reexportován do třetích zemí s volnější legislativou. Ekologičtí experti se shodují, že jediným udržitelným řešením je zásadní snížení spotřeby plastů a přechod na skutečně oběhové hospodářství, které nebude závislé na vyvážení vlastních problémů do světa.