Irák 15 let po americké invazi? Demokracie na pokraji kolapsu, varuje expert

Demokracie na pokraji kolapsu

Hlavním americkými cíly v Iráku jsou podle odborníka nyní zamezení obnovy Islámského státu a vyvažování íránského vlivu. "Takže je ironické, že ačkoliv americký zahraničněpolitický establishment vyrostl z přístupu k Blízkému východu založenému na hodnotách, irácká demokracie je na pokraji zhrocení," uvádí Wahab.

Irácký parlament minulý týden vyslovil důvěru nové vládě, v níž dominují technokraté v čele s premiérem Adilem Abdulem Mahdim, který vystudoval ekonomii na francouzské Sorbonně, připomíná expert. Dodává, že ministři mají impozantní vzdělání a kariérní zkušenosti, což spolu s volbou Bahrama Sáliha prezidentem země a Muhameda al-Halbúsího předsedou parlamentu znamená, že z letošních voleb vyšel triumvirát politiků spojených s nesektářským, pragmatickým přístupem k vládě.

Tento posun v irácké politice odráží přímé volání voličů po změně, míní odborník. Poukazuje, že navzdory vojenským úspěchům posledních vlád v boji s Islámským státem, voliči, kteří se v květnu dostavili k urnám, upřednostnili svůj vztek na všudypřítomnou korupci a mizerné veřejné služby.

Rozhořčení Iráčanů je plně pochopitelné, zdůrazňuje Wahab. Podotýká, že navzdory příjmům z prodeje ropy, které od roku 2005 dosáhly 700 miliard dolarů, patří země k jednomu z nejhorších míst pro život na světě a kupříkladu město Basra ležící v srdci ropného průmyslu postrádá pitnou vodu a dostatek elektřiny, což jej činí neobyvatelným ve spalujících létech.

"Zuřivé veřejné protesty se staly rutinou. Irácký pocit znechucení z jejich vlády není ničím novým," pokračuje expert. Vysvětluje, že zarážejícím rozdílem je nyní to, do jaké míry proces formování vlády reagoval na signály ulice a oproti minulosti, kdy vlády utvářely zákulisní dohody mezi politiky, vzešel stávající triumvirát z velké části z preferencí jednotlivých zákonodárců, kteří se vzepřeli stranickým vůdcům a hlasovali nezávisle.

Hluboce zakořeněné problémy

Nyní je otázkou, zda nová vláda dokáže uspět v prosazování reforem, protože čelí hrozivým výzvám, varuje Wahab. Připomíná, že problémy Iráku jsou hluboce zakořeněné, pramení z jednání institucí i jedinců, přičemž v posledních 15 letech se vlády spíš než na dobrou správu země soustředily na etnické a sektářské otázky.

Vždy se nakonec ukázalo, že takové vlády nebyly vládami nikoho a při nulové zodpovědnosti každá vládní strana přistupovala ke svým ministerstvům jako k politickým doménám, nikoliv k institucím veřejné služby, v důsledku čehož neustále sílil vliv sektářských milicí, poukazuje odborník. Dodává, že touha veřejnosti po lepší, efektivnější vládě závisí na úspěchu současného kabinetu, který musí nastolit reformní agendu.

Nutná bude ovšem i americká podpora a Washington by měl dát jasně najevo, že spojuje své zájmy s voláním irácké veřejnosti po transparentnější a zodpovědnější vládě, nabádá Wahab. Zdůrazňuje, že mít správné lidi u moci nestačí a klíčové bude reformovat irácké hospodářství a zlepšit služby a bezpečnost v zemi.

Jelikož se Islámský stát změnil v guerillovou skupinu, americká vojenská pomoc, především při výcviku iráckých jednotek, zůstává zásadní, přiznává expert. Doplňuje, že také pomoc s tak základními potřebami, jakými jsou dodávky pitné vody a elektřiny, může mít klíčový dopad, přičemž Washington by rovněž mohl podpořit irácký boj s korupcí, například poskytnutím informačních technologií posilujících transparentnost rozdělování příjmů z ropy a vládních zdrojů.

Napjaté zůstávají vztahy mezi Bagdádem a iráckými Kurdy, což je oblast, kde mohou hrát Spojené státy skvěle roli čestného zprostředkovatele, míní odborník. Domnívá se, že uvedené kroky vyžadují jen přiměřené investice, které ale nabízejí potenciálně vysoké zisky a taková cílená podpora je zároveň nejefektivnější způsob jak čelit nežádoucímu íránskému vlivu, který využívá slabou vládu práva a institucí a staví se do pozice silného arbitra v irácké silně výměnné a personalizované politice.

Wahab soudí, že na rozdíl od Spojených států toho Írán může Iráčanům nabídnout jen málo, rozhodně ne politický a ekonomický model, ani vyhlídku na zlepšení služeb, pracovních příležitostí či jiné reformy. "Washington by měl využít příležitost a podle toho oživit svou iráckou politiku," konstatuje odborník.