Ultraortodoxní židé se bouří: Tóra stačí, školy a tanky jsou zbytečné

Boaz Naki sedí s přáteli ze své komunity charedim kolem stolu a baví se o vládním záměru zrovnoprávnit povinnou armádní službu, což by znamenalo zahrnout do ní také tyto židy.

Ultraortodoxní židé jsou od vzniku Izraele v roce 1948 od vojenské služby osvobozeni; pro ostatní Izraelce bez rozdílu pohlaví je povinná. Charedim - Bohabojní se celoživotně věnují studiu tóry v náboženských školách, ješivách. Nemají nic proti armádě a považují se za vlastence. Podobně jako Naki jsou toho názoru, že státu přispívají udržováním duchovní tradice, což Izrael v očích Boha posiluje. "Prostřednictvím studia tóry bude Izrael silnější než s pomocí vojáků a tanků," vysvětluje Naki.

Vláda ale právě pracuje na zákonu, který povolí výjimku z vojenské služby jenom malé skupině ultraordoxních, pouze výjimečně dobrým studentům tóry. 

Pro charedim je vojenská služba jen jedním aspektem mnohem širšího problému - totiž neochoty splynout s izraelskou společností. Naki říká, že jemu nevadí tolik to, že se mladí muži kvůli službě vzdálí ješivě na několik let, ale to, zda se pak vůbec vrátí a jací budou. "Po návratu to bude jiný člověk," říká. Vyslat ortodoxního žida do sekulárního prostředí a vyvázat ho z přísně náboženského světa vyvolává obavy. 

Jejich zapojení do armády není výhradně politické, nýbrž také ekonomické téma. Muži z komunity charedim si na živobytí nevydělávají prací. Někteří mají vlastní živnosti v rámci své komunity, ale do práce mimo ni docházejí málokdy. Jsou živi díky příspěvkům dárců z ultraortodoxních komunit v cizině, vládní pomoci a dětským přídavkům. Rodiny jsou tradičně početné, deset dětí není výjimka.

Kromě náboženských témat se ve školách skoro nic jiného neučí, takže i kdyby budoucí generace mladých mužů chtěla pracovat, nebude kvalifikovaná. Debatuje se o tom, že by charedim měli začít studovat také odborné předměty, nebo o podmínění státních financí pro ješivy začleněním matematiky, angličtiny a přírodních věd do osnov.

Život ultraortodoxních židů je prazvláštní i v jiných aspektech. Až do svatební noci spolu dívky a chlapci z ultraortodoxní židovské komunity do bližšího kontaktu téměř nepřijdou. Jakékoli fyzické dotyky s osobou opačného pohlaví, včetně podání ruky, je povoleno pouze mezi manželi a v nejbližším rodinném kruhu.

Rabín a terapeut David Ribner si přesto myslí, že příslušníci této velmi konzervativní společnosti, ve které je sex absolutní tabu, by měli mít možnost něco se o pohlavním životě dozvědět, píše iHned.cz.

Spolu s výzkumnou pracovnicí Jennie Rosenfeldovou vytvořil sexuální manuál pro novomanžele Newlywed's Guide to Physical Intimacy, který jim alespoň popíše, jak se od sebe liší mužské a ženské tělo, informuje server BBC News.

V samém centru Jeruzaléma si otevřel "diskrétní" ordinaci. Na místě, kde dříve býval sex shop. Na policích na zdi má hned vedle náboženských textů krabice s lubrikačními gely, masážními oleji nebo vibrátory.

Zmíněný manuál obsahuje také několik jednoduchých nákresů sexuálních poloh - jde o postavy bez obličejů. "Chceme, aby se lidé neučili jen to, co dělat s pohlavními orgány, ale také kam mají pokládat ruce nebo nohy. Pokud jste nikdy neviděli žádný film, nečetli žádnou knihu, jak byste to mohli vědět," ptá se jeruzalémský terapeut.

Současnou vládu k tomu vedou nejenom politické změny, ale i ekonomická krize. Kvůli vysokému zadlužení státu vláda sáhla k tvrdým úsporným opatřením. Po dlouhé době není v kabinetu zastoupena ultraortodoxní komunita. Toho chtějí využít politici jako ministr financí Jair Lapid, který je nejhorlivějším propagátorem zákona o službě v armádě. Vychází z toho, že Izraelci už nechtějí doplácet na životní styl charedim.