Arabové tlačí na Izrael: Ať konečně přizná jaderné zbraně. Výsledek?

Izrael vlastnictví jaderných zbraní nikdy nepřiznal a jeho západní spojenci o nich na rozdíl od arabských států nemluví. Proti přijetí rezoluce se dnes podle agentury Reuters postavily západní mocnosti a jejich spojenci.

Ramzí Izaldín Ramzí, který vede v MAAE skupinu Ligy arabských států, před hlasováním řekl, že "svět musí vědět, že se Izrael nechová konstruktivně, že má jadernou zbraň".

Západní komentátoři soudí, že na izraelské jaderné zbraně musí v současné debatě o syrských chemických zbraních zákonitě dojít. List The International Herald Tribune (IHT) napsal, že americký prezident Barack Obama se musí připravit na to, že USA coby hlavní spojenec Izraele budou do této debaty zavlečeny.

Syrský prezident Bašár Asad prohlašuje, že důvodem budování syrského chemického arzenálu byly právě izraelské jaderné zbraně. Je-li nyní ochoten se jich zbavit, vyvstane okamžitě otázka ohledně Egypta (který má rovněž chemické zbraně) a Izraele. Ani jedna z těchto zemí v minulosti nepřistoupila k úmluvě o biologických zbraních. Izrael není členem NPT, zatímco ostatní země regionu ano. 

Rusko teď tlačí na co nejbližší datum konference členských zemí NPT, která se stále odkládá. Jeho ministr zahraničí Sergej Lavrov prohlásil, že by na ní měli být zástupci jak Izraele, tak Íránu. 

Obama bude muset zvolit poctivější přístup a přestat ignorovat izraelský jaderný potenciál, jestliže má někdo brát americký hlas na konferenci k NPT vážně, soudí komentátoři IHT.

Kolik má izrael jaderných bomb?

Vývoj izraelské jaderné zbraně započal krátce po vzniku Izraele, už v 50. letech 20. století, píše server e-polis.cz. Izrael se při něm těšil velmi úzké spolupráci s Francií, která posléze vedla k asistenci při budování soběstačného výzkumného komplexu v osadě Dimona v Negevské poušti, který byl dokončen v roce 1958. Kvůli skutečně velmi dobrým vztahům Izraele a Francie se přepokládá, že u prvního francouzského jaderného testu v roce 1960 byli přítomni i izraelští vědci, čímž Izrael získal hodnotné informace, které znamenaly urychlení vývoje.

Od poloviny šedesátých let začala ale francouzsko-izraelská spolupráce narážet na problémy a definitivně skončila po Šestidenní válce v roce 1967. Vzhledem k tomu, že se Izraeli dostávalo uranu z francouzských kolonií v Africe, vlastnil Izrael podle různých studií už v tomto roce dvě až třináct jaderných náloží. Izrael poté nahradil spolupráci s Francií (a dovoz uranu) Jihoafrickou republikou a spekuluje se, že v září roku 1979 došlo nad Atlantikem k dalšímu jadernému testu, provedenému buď Izraelem, nebo Jihoafrickou republikou.

Izraelský jaderný program pokračuje a v současné době stát s největší pravděpodobností vlastní 75 – 200 jaderných hlavic (Norris – Arkin – Kristensen – Handler 2002: 73). Od 70. let se Izrael začal intenzivně zabývat vývojem a nákupem strategických nosičů jaderných zbraní, přičemž využívá všech prostředků strategické triády.

Aura Izraele pohasíná

Izraelské jaderné zbraně však slouží především k odstrašení (deterrence), a to hlavně povětšinou nepřátelských sousedů. Izraelská národní bezpečnostní strategie je založena na premise, že si Izrael nemůže dovolit prohrát ani jedinou válku. Toho je nejlépe možno dosáhnout vyhnutím se válce. Izrael díky své malé rozloze nemůže počítat ani s tzv. strategickou hloubkou svého území v případě nepřátelského útoku, a proto musí protivníkovi zabránit už ve vstupu na izraelskou půdu.

Izraelská jaderná deterrence v současné době selhává především v kategorii odhodlání, resp. vůle. Izraelská doktrína záměrné dvojsmyslnosti začíná být v současnosti kontraproduktivní, neboť arabské státy pozorně sledují vývoj Izraele a zjišťují, že v posledních letech je již jeho bývalá aura neporazitelnosti v troskách. Izraelská jaderná deterrence je chápána jako stále slabší, navíc nerozhodná a plná blufů. V takové situaci by mohlo oficiální prohlášení o vlastnictví jaderných zbraní pomoci, neboť by byl zveřejněn jednak skutečný stav izraelských jaderných prostředků a jednak oficiální jaderná doktrína. Veřejně vyhlášená doktrína by mohla přinést do regionu novou jakousi jadernou rovnováhu, resp. stabilitu, která by nahradila současnou nejistotu.

Na druhou stranu, naprosté zveřejnění všech aspektů izraelského jaderného programu a kapacit by mohlo naopak situaci ještě zhoršit, neboť útočník by si úspěšnost svého případného útoku mohl poměrně jednoduše odvodit, dodává e-polis.cz.