Zvrat na Blízkém východě: Izrael přišel s nečekanou nabídkou

"Jestliže Rúhání řekne: Uznáme židovský stát a jsme připraveni uzavřít s Izraelem mír, zvýší to můj zájem (se sejít) v Davosu nebo někde jinde," odpověděl Netanjahu na otázku, zda by byl ochotný se s íránským prezidentem potkat.

K současné situaci v regionu premiér prohlásil, že Blízký východ nyní prochází změnami a že "mnoho arabských zemí již nepovažuje Izrael za svého nepřítele, ale naopak za přítele", i když to většina z nich neříká otevřeně.

Loni v létě začaly obnovené mírové rozhovory mezi Izraelem a Palestinou pod dohledem Spojených států. Jak k tomu uvedl Netanjahu, "nikdo nechce mír více než Izrael, protože jsme zažili hrůzy války". "Proto se za mír modlíme, toužíme po něm a pracujeme na tom, aby ho bylo dosaženo," dodal izraelský premiér.

Netanjahu ve svych proslovech často na Írán útočí, ale sám se tak do problematiky zamotává. "Používá-li izraelský premiér často historické paralely a ponaučení, proč nevyzvedne při jiných příležitostech tolikrát opakovanou a známou skutečnost, že Írán od konce druhé světové války na nikoho vojensky nezaútočil a vedl jen jednu „ofenzivní" zahraniční intervenci – v roce 1973, kdy expediční sbor tehdejšího šáha Rezy Pahlavího podpořil jednotky mladého ománského sultána Kábúse v boji proti marxistické guerille operující v pobřežním pásmu jižního Ománu Dhofáru?" ptá se server ceskapozice.cz.

"V prohlášeních izraelského premiéra o Íránu existují pouze dva póly – selektivně zvolená a interpretovaná minulost a neověřitelná budoucnost. Přítomnost se v nich vůbec neobjevuje, je součtem jednostranně interpretované minulosti a neověřitelné budoucnosti. Od okamžiku, kdy Íránci se svou přítomností neuvěřitelně kolektivním manévrem v červnových volbách zatřásli, zůstal Netanjahu bez plánu B – nepřipravený na cokoliv jiného než na konfrontační rétoriku," dodává server.

Íránci v červnových volbách hlasovali pro umírněnost. A nový íránský prezident Rouhání od té doby obrátil bojovnou rétoriku svého předchůdce Ahmadínežáda na hlavu – revolučním činem je umírněnost a extrémní postoje reakční. Nepatřili vždy Židé k nositelům nejpokrokovějších, revolučních společenských myšlenek? Kdo jiný než oni by tedy měl Rouháního slova opětovat.