Turecká dezinfekce? Do kurzu se vrací národní vůně kolonya

Kolonya je často označována za tureckou národní vůni. Tradičně se tato aromatická látka s vůní fíkových květů, jasmínu, růže nebo citrusů stříká na ruce hostů, když vcházejí do domu, hotelu či nemocnice, když dojedí jídlo v restauraci, anebo když se sejdou na bohoslužbě.

Ovšem na rozdíl od jiných přírodních vůní je tato směs na bázi alkoholu schopná zabít více než 80 procent choroboplodných zárodků a účinně tak funguje jako dezinfekce na ruce.

Takže když turecký ministr zdravotnictví 11. března opěvoval schopnost kolonyi bojovat proti koronaviru, inspiroval tím nejen vlnu pozornosti, kterou této tradiční kolínské věnovala místní média, ale také obnovenou vlnu zájmu, jež vyústila ve stometrové fronty před lékárnami, drogériemi a dalšími obchody po celém Turecku.

Od prvního potvrzeného případu nákazy koronavirem v Turecku v polovině března se podle hlavních výrobců kolonye zvýšil její prodej nejméně pětinásobně.

"Kolonya chrání před koronavirem, protože obsahuje minimálně 60 procent alkoholu, který rozpustí tvrdou skořápku viru," uvedla lékařka Hatira Topakliová z Istanbulu. Většina druhů kolonye přitom podle ní obsahuje 80 procent alkoholu. Navíc komerční dezinfekce není v Turecku tak rozšířená jako v jiných zemích.

"Kolonya je účinná i díky tomu, že jde o něco, co má mnoho lidí doma a patří to k jejich každodenní rutině. Nemusí se učit nové způsoby, jak se před virem chránit," dodala.

Podle Kerima Müderrisoğlua, generálního ředitele společnosti Rebul Holding, která vlastní Atelier Rebul - jednu z nejstarších a nejznámějších značek kolonye v Turecku - je výroba dost jednoduchá.

Nejprve se vyrobí čistý etanol ze zkvašeného ječmene, hroznů, melasy nebo brambor, který se poté smíchá s destilovanou vodou. Pak se přidá přírodní vůně - magnólie, citron nebo rozmarýn. Vše se nechá tři týdny odstát, a může se plnit do lahviček.

Jako hluboce zakořeněný symbol pohostinnosti a dobrého zdraví poskytuje kolonya víc než jen dezinfekci. Je také zdrojem útěchy v dobách nejistoty.

Každý z obyvatel se v životě bezpočtukrát setkal s tím, že mu do dlaní nalili kolonyu v restauracích, obchodech i na návštěvách. A nyní, kdy si ji sami lijí na ruce během karantény, v nich vyvolává nostalgický pocit blízkosti a vzájemné péče.

Kolonya má v Turecku dlouhou tradici, která se propojila s používáním růžové vody. Už od devátého století našeho letopočtu používaly kultury napříč Arabským poloostrovem výluhy z růžových lístků k aromatickým, kulinárním, zkrášlovacím i léčivým účelům. Peršané, Egypťané a Osmané je také používali k očistě a vítání hostů.

Do 19. století se do Osmanské říše dostala kolínská díky obchodním cestám z německého Kolína. Když se s ní poprvé setkal osmanský sultán Abdülhamit II., uzpůsobil ji místní tradici smícháním s růžovou vodou.