Británií zmítá hluboká politická krize. Všichni chtějí konec Starmera, ten rezignaci odmítá

Katalyzátorem současného dění se staly doplňovací volby v obvodu Makerfield, kde drtivým způsobem zvítězil Andy Burnham. Bývalý populární regionální starosta dokázal získat 55 procent hlasů a zcela smetl kandidáta pravicově populistické strany Reform UK Roberta Kenyona. Tento výsledek byl vnímán jako zásadní test, neboť Reform UK v této oblasti v nedávných místních volbách triumfovala a Makerfield byl považován za obvod ideálně vyhovující voličské základně Nigela Farage.

Starmer přesto odmítá rezignovat a během pátečního odpoledne telefonicky kontaktoval členy svého kabinetu, aby jim dal najevo své odhodlání bojovat. Novinářům v severním Londýně potvrdil, že pokud k vnitrostranickému souboji dojde, bude v něm kandidovat. Zároveň však varoval, že takové klání by stranu uvrhlo do chaosu, a vyzval k jednotě. Přinejmenším dva ministři, Ed Miliband a Shabana Mahmoodová, již dříve premiérovi doporučili, aby si stanovil časový harmonogram svého odchodu. Stejný názor sdílejí i zkušení straničtí matadoři David Blunkett a Harriet Harmanová.

Burnhamův návrat do celostátní politiky okamžitě vyvolal vlnu spekulací, že se právě on stane příštím lídrem labouristů a britským premiérem. Podle komentátorů disponuje přirozeným charismatem, energií a schopností nadchnout voliče, což jsou vlastnosti, které Keiru Starmerovi dlouhodobě chybí. Úspěch v doplňovacích volbách poskytl Burnhamovi silný mandát a právo předstoupit před poslanecký klub s vlastní vizí pro směřování celé země.

Situaci premiéra dramaticky popsal vlivný labouristický šlechtic a někdejší člen kabinetu Tonyho Blaira Charlie Falconer v rozhovoru pro stanici BBC. Falconer prohlásil, že Keir Starmer nemá v tuto chvíli již absolutně žádnou autoritu, protože v politických kruzích se automaticky předpokládá Burnhamova brzká kandidatura a jeho následné vítězství. Podle jeho odhadu zbývají stávajícímu premiérovi v čele vlády nanejvýš týdny, což paralyzuje jeho schopnost efektivně řídit ministry, prosazovat zákony v Dolní sněmovně nebo jednat se zahraničními spojenci.

Falconer navíc Starmerovi otevřeně doporučil, aby se v případném nadcházejícím vnitrostranickém klání vůbec nepokoušel svou pozici obhajovat a do soutěže nevstupoval. Pokud by se totiž stávající premiér rozhodl bojovat, stranu by podle něj čekala destruktivní a vleklá občanská válka, v níž by se kandidáti navzájem očerňovali. Takový scénář by byl podle zkušeného politika extrémně škodlivý nejen pro samotnou Labouristickou stranu, ale především pro stabilitu celé Velké Británie.

Kritická situace v Downing Street se vyhrotila také po nečekané rezignaci ministra obrany Johna Healeyho, která otřásla zbývajícími Starmerovými loajalisty. Healeyho odchod byl podle zákulisních informací přímým důsledkem premiérovy dlouhodobé nerozhodnosti a neschopnosti přijímat zásadní exekutivní rozhodnutí. Tato vládní destabilizace otevřela prostor pro diskuse, jak překlenout období, než bude nově zvolený poslanec Burnham připraven převzít otěže moci.

Mezi poslanci podporujícími stávající vedení již začal kolovat interní dokument, který připravuje argumentační strategii pro případný střet s Burnhamem. Tento text se snaží Burnhamovu pozici oslabit poukazem na to, že zatím nebyl vystaven skutečnému celostátnímu tlaku a detailnímu zkoumání svých postojů. Materiál tvrdí, že ostrá předvolební kampaň by odhalila jeho slabiny a vedla k poklesu popularity u stranické základny, přičemž varuje před rizikem hlubokého rozkolu uvnitř vládního tábora.

Na obranu nového poslance naopak vystoupila poslankyně Beccy Cooperová, která sice mírnila přehnaná očekávání slovy, že Burnham není žádný mesiáš, ale zároveň podpořila nutnost změny. Podle ní by vláda pod jeho vedením nadále plnila schválený program, ke kterému se labouristé zavázali ve svém volebním manifestu. Cooperová vyjádřila přání, aby se proces výměny lídra zbytečně neprotahoval a strana měla nového předsedu vyřešeného ještě před zářijovou stranickou konferencí.

Podobný názor sdílí i Jess Phillipsová, která minulý měsíc rezignovala na vládní post ministryně pro ochranu zranitelných osob. Phillipsová potvrdila, že Burnham v doplňovacích volbách jednoznačně dokázal svou schopnost porazit populisty z Reform UK tam, kde by jiní kandidáti selhali. Dodala, že se velmi těší na pondělní Burnhamův příchod do Westminsteru a doufá, že představení jednotlivých kandidátů na nového lídra proběhne rychle a bez zbytečných průtahů.

Pro stranu Reform UK a jejího předsedu Nigela Farage představují výsledky z Makerfieldu citelnou ránu a potvrzení negativního trendu. Ačkoliv se strana těší vysokým preferencím v celostátních průzkumech, v reálných doplňovacích volbách se jí nedaří úspěchy opakovat. Ukazuje se navíc, že Kenyonovu kandidaturu fatálně poškodily jeho vlastní dřívější sexistické a vulgární příspěvky na sociálních sítích, které během kampaně vypluly na povrch a odradily značnou část voličů, zejména ženy.