"Chci domů za dcerou, ale pokud se vzdáme, vrátí se." Jak se žije na ukrajinské frontě?

Na frontě, kde dělostřelecké salvy dál ničí domy, infrastrukturu i životy, se možnost dialogu s Moskvou jeví jako slabý záblesk naděje v jinak temném horizontu. V provizorním velitelském centru 155. mechanizované brigády sledují ukrajinští vojáci záběry z dronů v reálném čase. Zrovna pozorují dopad přesně mířených salv na ruské pozice. Jeden z ruských vojáků podle všeho přišel o život.

Podle BBC je na místě patrný obraz zkázy, který se od loňska ještě zintenzivnil. Zničené budovy, rozvrácená sídliště, vypálená pole. Ukrajinské velení potvrzuje, že boje kolem Pokrovska se staly jedním z nejtvrdších střetů celé války. A přesto – nebo právě proto – nyní ve vojenských kruzích i mezi civilisty rezonuje otázka možnosti mírového dialogu.

„Cítím, že by se něco mohlo stát, protože Rusko poprvé od roku 2022 mluví o rozhovorech. To dává určitou naději,“ říká důstojník vystupující pod přezdívkou Kozak. Je přesvědčen, že ruská armáda ztrácí sílu a schopnost vést koordinovaný útok. Ukrajinci prý úspěšně ničí její zásobovací linie i týlové zázemí. Jeho kolega Jurij, bývalý IT pracovník, dodává: „My jsme tu válku nezačali. Ale pokud se má skončit, musí se jednat. Jenže nesmíme zapomenout, co všechno se stalo.“

Frontová rutina je nelítostná. Na obrazovkách se objevují další pohyby ruských jednotek. Ukrajinci rychle propočítají souřadnice a posílají údaje dělostřelcům. Cesta k jejich pozici vede přes rozbahněná pole, kde se vozidla kloužou a zapadají. Jedinou ochranou před ruskými drony je rychlost. A právě drony, zejména nové typy vybavené optickými vlákny, které znemožňují jejich odhalení, přinášejí novou fázi války.

„Pravděpodobně je jich nad námi mnohem víc, než si uvědomujeme,“ říká Jurij, zatímco kolem nich hučí samohybný francouzský dělostřelecký systém Caesar. Kozak jej chválí za rychlost a přesnost. „Dá se nasadit okamžitě. To je rozdíl proti starým sovětským zbraním,“ dodává.

Po několika salvách však přiznává, že jednotce zoufale chybí munice. „Pokud ji nedostaneme, budeme muset prioritizovat cíle. A to je cesta k porážce,“ říká bez obalu.

Mírová jednání s Moskvou, která v posledních týdnech poprvé zmínila možnost kompromisu, však na frontě budí rozporuplné reakce. Když se vojáků ptáte, zda by Ukrajina měla kvůli míru přistoupit na územní ústupky, odpověď bývá jednoznačná.

„Je těžké to poslouchat,“ říká Jurij. „Chci domů, za svou osmiletou dcerou. Ale pokud něco vzdáme, vrátí se. Za dva roky začnou znovu.“ Kozak ho doplňuje: „Lidé, kteří tu nikdy nebyli, kteří necítili důsledky ruské agrese, říkají, že máme něco obětovat. Nevědí, kolik bratří a přátel jsme ztratili. Nesmíme vzdát ani centimetr.“

Osudy padlých, které lemují ukrajinské silnice na plakátech, památnících nástěnkách i čerstvých hrobech, přidávají konfliktu bolestivou tvář. Jedním z nich je Vladislav, mladý operátor dronů, který padl letos v únoru. Na jeho hrobě v Záporoží pravidelně spočine ruka jeho matky Jany Stepaněnkové. Přináší mu horkou čokoládu a sladký rohlík. Když utírá náhrobek a objímá svou třináctiletou dceru, obě propuknou v pláč.

Pro Janu mírová jednání nepředstavují útěchu. „Mně se zdá, že ta válka je věčná. Putin je chamtivý. Jeho hlad po naší zemi je bezedný,“ říká, když ukazuje na kráter poblíž hrobu svého syna. „Nešetří ani toto místo.“

Záporožská oblast, v níž se nachází, leží méně než 60 kilometrů od fronty. Ruská strana nadále požaduje uznání své kontroly nad čtyřmi regiony – Doněck, Luhansk, Cherson a právě Záporoží. Pro Janu je však představa žít pod ruskou správou nepřijatelná. „Chci žít na Ukrajině. Viděli jsme, co dělají na okupovaných územích – jejich krutost, mučení. Bucha nebyla výjimka.“

Se slzami v očích dodává: „Doufám, že můj syn nezemřel nadarmo. Že nakonec přece jen zvítězíme. A že Ukrajina zůstane svobodná.“

Zatímco Moskva hovoří o možnosti jednání, válka dál pokračuje. A v ní, na rozdíl od diplomatických kruhů, žádná polovičatá řešení neexistují. Vojáci na frontě, i matky padlých, vědí své – mír není zadarmo. A někdy je cenou právě rozhodnutí nikdy nevzdat ani píď půdy.