Dva miliony dolarů za plavbu? Írán údajně zpoplatnil průjezd Hormuzským průlivem

Některé lodě již měly tyto částky uhradit, ačkoliv celý proces výběru peněz i použitá měna zůstávají nejasné. Zdá se, že systém poplatků není konzistentní a uplatňuje se individuálně. Tato situace nastává jen týden poté, co se objevily zprávy o íránském plánu, podle kterého by země využívající průliv jako bezpečnou trasu měly mít povinnost odvádět Teheránu daně a cla.

Íránské velvyslanectví v Indii však veškerá tato tvrzení rezolutně popřelo. V oficiálním prohlášení na sociální síti X uvedlo, že zprávy o vybírání dvoumilionových částek jsou naprosto nepodložené. Podle ambasády se jedná pouze o osobní názory jednotlivců, které v žádném případě nereprezentují oficiální stanovisko Islámské republiky Írán.

Hormuzský průliv je přitom pro globální ekonomiku naprosto klíčový, neboť jím protéká přibližně pětina světové produkce ropy a plynu spolu s obrovským množstvím dalšího zboží. Jakýkoliv pokus o změnu kontroly nad touto cestou nebo její zpoplatnění je proto velmi bedlivě sledován mezinárodními trhy. Jakákoliv nestabilita v této oblasti má totiž okamžitý dopad na globální energetickou bezpečnost a ceny komodit.

Hormuzský průliv, nenápadný pás vody mezi Ománem a Íránem, patří k nejdůležitějším geopolitickým bodům světa. Ačkoliv je široký jen přibližně 33 až 60 kilometrů, jeho význam dalece přesahuje jeho rozměry. Tímto strategickým místem totiž každý den proplouvají miliony barelů ropy, což z něj činí jedno z nejrušnějších a nejkritičtějších úžin na planetě. V případě konfliktu, jaký v současnosti probíhá mezi USA a Íránem, je právě Hormuzský průliv jedním z prvních míst, na které se upírají oči světových lídrů, ekonomů i vojenských stratégů.

Hormuzský průliv spojuje Perský záliv s Ománským a Arabským mořem. Z Perského zálivu vyvážejí ropu některé z největších ropných mocností světa – Saúdská Arábie, Kuvajt, Spojené arabské emiráty, Irák a v neposlední řadě také Írán. Těmito vodami tak denně proplouvá více než 20 % světové ropné produkce, což znamená, že každý pátý barel na světových trzích opouští Blízký východ právě touto cestou.

Pro Spojené státy americké, které se dlouhodobě snaží o kontrolu stability v této oblasti, je Hormuzský průliv mimořádně důležitý. Nejde pouze o přímý dovoz ropy – USA jsou dnes díky domácí těžbě relativně soběstačné – ale hlavně o stabilitu globálního trhu s ropou. Jakékoli ohrožení průlivu totiž vede ke skokovému nárůstu cen ropy a k narušení dodavatelských řetězců. To má okamžité důsledky pro americkou ekonomiku, průmysl i spotřebitele. Kromě toho jsou USA dlouhodobým spojencem států Perského zálivu, jejichž ekonomiky jsou na vývozu ropy zcela závislé.

V minulosti se Hormuzský průliv několikrát stal dějištěm napětí. Už během íránsko-irácké války v 80. letech došlo ke vzájemnému ostřelování ropných tankerů v tzv. „válce tankerů“. Později, v roce 2012, Írán pohrozil uzavřením průlivu jako odpověď na americké a evropské sankce. Tehdy íránští představitelé tvrdili, že pokud Západ zabrání Íránu v exportu ropy, nedovolí Írán jiným státům průliv využívat.

Aktuální uzavření Hormuzského průlivu má dalekosáhlé důsledky. Ceny ropy vystřelily vzhůru o desítky procent, což vyvolalo paniku na finančních trzích. Spotřebitelé po celém světě čelí zdražení pohonných hmot, energií a navazujících komodit. Ropné společnosti mají možnost přesměrovat tankery o tisíce kilometrů delší trasou, dlouhodobé blokování by ale mohlo vést až k recesi, obzvlášť v zemích silně závislých na ropě z Blízkého východu, jako je Indie, Čína či Japonsko.

Historie ale ukazuje, že i částečné narušení dopravy v oblasti může způsobit skokové zdražení ropy a zvyšující se ceny po celém světě. Přestože hlavní producenti jako Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty mají alternativní exportní trasy – například saúdský ropovod do Rudého moře či emirátské propojení do přístavu Fudžajra – většina vývozu stále závisí na průlivu.

Uzavření zasáhlo především asijské trhy, kam směřuje 76 % ropy přepravované přes Hormuz. To vysvětluje i relativní zdrženlivost Číny, jež má zájem na stabilitě a nemůže si dovolit úplné přerušení dodávek z regionu. Spojené státy, přestože samy nejsou přímo závislé na hormuzském tranzitu, považují svobodu plavby za klíčovou.

Izrael paradoxně z blokády vyšel bez přímé újmy. Jeho ropné zásoby pocházejí výhradně z oblastí mimo Blízký východ – z Ázerbájdžánu, Brazílie či USA, a do země proudí přes Středozemní moře. Právě tato skutečnost činí jeho útoky na íránské cíle ještě více provokativními, neboť Izrael tím ohrožuje stabilitu v oblasti, aniž by sám nesl přímé ekonomické důsledky.

V minulosti se ukázalo, že úplné uzavření průlivu je extrémně obtížné. Během tzv. „války tankerů“ v 80. letech, která byla součástí íránsko-iráckého konfliktu, byly napadeny stovky lodí, ale tok ropy přes Hormuz nikdy úplně neustal. Odhady tehdejšího dopadu hovoří o maximálně dvouprocentním omezení provozu. Analýzy přitom ještě nedávno uváděly, že i za použití malých člunů a raket by Írán pravděpodobně nedokázal dlouhodobě zastavit více než 10–15 % tankerů.

Realita je ale opačná. V průmyslovém přístavu Rás al-Chajma ve Spojených arabských emirátech nehybně kotví lodě. Na obzoru se v oparu rýsují stovky tankerů, které v posledních dnech vytvořily nekonečnou frontu podél vodní cesty, jež se stala nejnebezpečnějším místem pro světovou plavbu.

Ekonomické ztráty jsou astronomické. Blokáda průlivu, kudy protéká pětina světových energií, znamená pro rozpočty států Zálivu výpadek ve výši 700 milionů až 1,2 miliardy dolarů denně. Letecká doprava v regionu je silně omezena a aerolinky přicházejí o miliardy, zatímco Spojené arabské emiráty ztrácejí svou pověst bezpečného přístavu pro západní investice a turisty.