Epsteinovy spisy lámou Starmerovi vaz. Spasí ho jen zázrak, tvrdí poslanci

Celý skandál se točí kolem Starmerova rozhodnutí jmenovat Petera Mandelsona britským velvyslancem ve Spojených státech, a to navzdory jeho dlouholetým vazbám na usvědčeného sexuálního delikventa Jeffreyho Epsteina.

Přestože Starmer Mandelsona v září loňského roku z funkce odvolal, nové dokumenty zveřejněné začátkem února 2026 odhalily, že vztah mezi oběma muži byl mnohem hlubší a trval déle, než Mandelson původně přiznával. Dokumenty dokonce naznačují, že Mandelson mohl Epsteinovi předávat citlivé vládní informace.

Tlak na premiéra se stupňuje i zevnitř jeho vlastní strany. Poslankyně Rachael Maskell otevřeně prohlásila, že Starmerova pozice je neudržitelná a jeho odchod z čela vlády považuje za nevyhnutelný.

Podle ní premiér neselhal pouze v úsudku, ale ztratil důvěru poslanců i veřejnosti, když vyšlo najevo, že o Mandelsonových stycích s Epsteinem věděl už v době jeho jmenování, přestože Mandelson podle Starmerových nynějších slov o rozsahu těchto kontaktů „opakovaně lhal“.

V reakci na narůstající hněv Starmer ve čtvrtek během cesty do Hastingsu učinil neobvyklý krok a veřejně se omluvil obětem Jeffreyho Epsteina. Přiznal, že uvěřil Mandelsonovým lžím, a vyjádřil hlubokou lítost nad tím, že oběti musí sledovat tento případ v médiích.

Zároveň však zdůraznil, že hodlá v úřadu setrvat a pokračovat v práci, kterou považuje za zásadní pro zemi, čímž přímo odmítl výzvy k rezignaci.

Atmosféra v poslaneckém klubu Labouristické strany zůstává napjatá. Někteří zákonodárci volají po odvolání premiérova šéfa štábu Morgana McSweeneyho, kterého obviňují z toho, že Mandelsonovo jmenování prosadil.

Starmer sice omluvou a slibem zveřejnění všech dokumentů souvisejících s prověrkou Mandelsona zkusil situaci uklidnit, ale mnozí jeho kolegové, jako právě Ian Byrne, pochybují, že k záchraně jeho premiérského křesla bude pouhá omluva stačit.