Zavražděný polský kněz míří mezi svaté, komise už zkoumá zázrak

Zázračné uzdravení se podle stanice odehrálo na Popieluszkovy nedožité narozeniny 14. září 2012, kdy v nemocnici v Creteil šestapadesátiletý François umíral na rakovinu.

Polská jeptiška Rozalia, působící v nemocnici, přivolala k umírajícímu kněze, aby mu udělil poslední pomazání. Oba se pomodlili k Popieluszkovi o uzdravení pacienta, který upadl do bezvědomí. "Jerzy, dnes jsou tvé i mé narozeniny. Jestli můžeš pro Françoise něco udělat, prosím udělej to. Je na to dnes nejlepší chvíle!" zavzpomínal farář Bernard Brien.

Následujícího dne přišla jeptiška zase za umírajícím, ale vyděsilo ji, že je lůžko prázdné. "Myslela jsem si, že je to konec, že určitě umřel. Ale pak jsem uslyšela, jak teče voda v koupelně," uvedla řeholnice. Do nemocničního pokoje se vrátila za 20 minut, kdy ji už čekal elegantně oblečený pacient.

"Výsledky lékařských vyšetření byly jednoznačné. Rakovina zmizela, pacient se uzdravil," poznamenala TVN a dodala, že farnost nejprve držela zázrak v utajení, aby si byla jista, že uzdravení bylo úplné, okamžité a trvalé, čili splňuje podmínky pro zázrak.

Vytvoření církevní komise napovídá, že mezi preláty se už nepochybuje. Zpráva pro Vatikán by měla následovat během několika týdnů.

Základním předpokladem pro zahájení procesu je pověst svatosti, tedy mínění, že zemřelá osoba žila svatým životem, nebo zemřela mučednickou smrtí. Kanonizační řízení nemůže být zahájeno dříve než pět let po smrti dané osoby a nemělo by být zahájeno později než za 30 let, pokud k tomu ovšem nejsou spravedlivé důvody. Papež však muže udělit vyjímku, jako tomu bylo u Jana Pavla II.

Iniciátorem řízení je navrhovatel a může jím být fyzická i právnická osoba, která podněcuje zahájení řízení o heroických ctnostech, nebo mučednictví zemřelé osoby. Navrhovatele zastupuje právní odborník zvaný postulátor. Postulátor musí shromáždit potřebnou dokumentaci a předložit ji místnímu biskupovi, který celou věc uváží. Diecézní biskup se poté zeptá na mínění ostatních biskupů v biskupské konferenci, a pokud nejsou námitky, uveřejní svůj úmysl zahájit šetření. Pro toto šetření je ustanoven diecézní tribunál, kterému předsedá sám biskup či biskupský delegát. V tribunálu dále působí ochránce spravedlnosti, notáři, přizvaní odborníci jako archiváři, historici či lékaři a cenzoři.

Po skončení přípravných šetření zašle diecézní biskup Kongregaci pro svatořečení žádost o nihil obstat (lat. "nic není na překážku"), které vyjadřuje, že ze strany Svatého stolce nejsou proti zahájení procesu překážky. Od této chvíle je osoba, jejíž proces běží, nazývána služebník Boží. Následně jsou realizovány výslechy svědků, kteří služebníka Božího znali, nebo mohou dosvědčit, jak křesťanské ctnosti a činnost služebníka Božího hodnotili současníci. Zkoumání života a činnosti služebníka Božího je nezbytné, neboť šetření zjišťuje, zda jeho ctnosti dosáhly heroického stupně.

Jak vysvětluje server farnost-ostrozska-lhota.cz, u mučedníků je zkoumána skutečnost násilné smrti, pohnutky pronásledovatele, neboť ty musejí vycházet z nenávisti k víře či z odporu vůči mravnímu zákonu. Mučednictví je považováno za souhrn heroických ctností a není u něj vyžadován pro výslednou beatifikaci zázrak, který je nutný až pro kanonizaci.