EU nabídla Kanadě, aby se stala historicky prvním přidruženým členem

Současná dohoda o volném obchodu mezi Evropskou unií a Kanadou by se podle navrhovaného plánu měla proměnit v takzvanou alianci pro budoucnost. Tento nový rámec má vytvořit společný prostor hospodářské prosperity a ekonomické bezpečnosti. Obě strany hodlají vytvořit technologickou alianci, propojit své obranné průmyslové základny a proměnit Arktidu ve vlajkový společný projekt. Evropští představitelé mají zájem zejména o kanadské energetické zdroje, kritické minerály, vývoj baterií, kvantové výpočetní technologie i kybernetickou bezpečnost.

K výraznému sbližování mezi Bruselem a Ottawou dochází na pozadí napjatých vztahů s Washingtonem po návratu Donalda Trumpa do Bílého domu. Kanadský premiér Mark Carney nedávno přerušil obchodní jednání se Spojenými státy a zavedl odvetná cla na americké zboží za miliardy dolarů. Reagoval tak na nová americká cla i opakovaná prohlášení amerického prezidenta o možnosti připojení Kanady jako padesátého prvního státu USA. Carney proto dlouhodobě prosazuje vznik unikátní aliance s Evropskou unií s cílem snížit těžkou závislost své země na obchodu s jižním sousedem.

Přístup kanadského ministerského předsedy k jednání s Washingtonem vyvolal mezi evropskými zákonodárci značný ohlas a uznání. Předseda delegace Evropského parlamentu pro vztahy s Kanadou Javier Moreno Sánchez uvedl, že se Unie může od Carneyho přístupu v mnoha ohledech učit. Podle španělského europoslance americký prezident respektuje pouze silné partnery, přičemž Kanadany označil za nejvíce evropský národ mimo samotnou Evropu. Carney již na fóru v Davosu upozorňoval na trhliny v mezinárodním uspořádání a vyzýval středně velké mocnosti ke sjednocení sil.

Sedmadvacítka dosud žádnou kategorii přidruženého členství neustavila a přesná podoba tohoto statusu zůstává předmětem dalších jednání. Evropská unie udržuje těsné hospodářské vazby s Norskem, Islandem či Švýcarskem, tyto státy však fungují na základě odlišných bilaterálních dohod. Klíčovou otázkou zůstává, jaký dopad by nový status měl na přístup Kanady k jednotnému evropskému trhu. O konkrétních obrysech celé iniciativy mají zástupci obou stran podrobně jednat na plánovaném společném summitu na konci října.

Návrh na vytvoření nového typu partnerství naráží na dosavadní striktní pravidla evropské integrace. Během jednání o brexitu představitelé Unie opakovaně zdůrazňovali, že třetí země nemůže být částečně uvnitř a částečně vně jednotného trhu. Unijní orgány tehdy nekompromisně trvaly na nedělitelnosti čtyř základních svobod, tedy volného pohybu zboží, služeb, osob a kapitálu. Nová nabídka navíc vyvolává otázky u dalších spojenců bloku, včetně Velké Británie, která dlouhodobě usiluje o flexibilnější model vztahů s Bruselem.

Vztahy mezi Evropskou unií a Kanadou se přitom potýkají i s vnitřními překážkami v samotných členských státech. Deset zemí bloku, mezi které patří například Francie, Polsko nebo Itálie, dosud neratifikovalo komplexní hospodářskou a obchodní dohodu CETA. Tato obchodní smlouva přitom byla mezi oběma stranami podepsána již v roce 2016. Analytik Martin Leng z bruselského think tanku Institute for Geopolitics poukazuje na to, že proměnlivá globální situace nutí Unii k podstatně větší flexibilitě ve vztazích se třetími zeměmi.

Podle odborníků zaměřených na geopolitiku oslovených webem The Guardian naznačuje projev šéfky komise vysoké ambice i široký strategický záběr chystaného partnerství. V praxi by však členství Kanady mohlo znamenat spíše zapojení do konkrétních stávajících programů a struktur, jako je například Evropská obranná agentura. Nešlo by tak o vstup do Unie v tradičním slova smyslu, ale o vytvoření úzké sektorové spolupráce. Kanadský premiér má vystoupit se svým oficiálním projevem v Evropském parlamentu.