Kanada se má stát prvním přidruženým členem Evropské unie. Nikdo neví, co to vlastně znamená

Návrh přichází v době, kdy Kanada čelí obchodní válce se svým největším obchodním partnerem na jihu. Americký prezident Donald Trump opakovaně hovořil o tom, že by se Kanada měla stát padesátým prvním státem USA, což kanadská vláda rázně odmítá. Premiér Mark Carney již dříve vyzval k vytvoření unikátní aliance s Evropskou unií a na mezinárodních fórech zdůrazňoval potřebu úzké spolupráce středně velkých mocností. Zástupci Evropské unie však zdůrazňují, že chystané partnerství není namířeno proti žádné třetí zemi.

Plnohodnotné členství Kanady v Evropské unii není možné z geografických důvodů, jelikož země leží mimo evropský kontinent. Kanada přitom sdílí s Evropou hluboké kulturní i historické vazby, parlamentní demokracii a rozvinutý sociální systém. Kuriozitou je také společná pozemní hranice s Dánskem na malém Ostrově Hanz v Arktidě. Pro oficiální vstup do sedmadvacítky však platí přísná pravidla a vícestupňový proces, který vyžaduje jednohlasný souhlas všech členských států.

Pojem přidruženého členství dosud v unijním právu neexistuje a jeho přesné parametry se teprve budou dojednávat. Podle dostupných informací zástupci obou stran jednají o snížení obchodních bariér, pokládce podmořských kabelů nebo odklonu plynovodů pro zásobování Evropy. Diskutuje se také o budování infrastruktury pro umělou inteligenci či možnosti bezvízového pobytu a práce pro Kanadany v Evropě. Von der Leyenová ve svém projevu zmínila především spolupráci v oblasti obrany, kybernetické bezpečnosti, energetiky a kritických minerálů.

Hospodářské vztahy mezi Evropskou unií a Kanadou v posledních letech výrazně vzrostly a vzájemný obrat dosáhl hodnoty přes sto třicet miliard eur. Z Evropy do Kanady směřují především automobily, stroje a léčiva, zatímco opačným směrem proudí ropné produkty, hnojiva a kovy. Vzájemný obchod se opírá o komplexní dohodu CETA, která vstoupila v platnost v roce 2017. Tuto smlouvu však dosud neratifikovalo deset členských zemí Unie, mezi nimiž figuruje například Francie, Itálie nebo Polsko.

Myšlenka na těsnější propojení Kanady s Evropskou unií má mezi evropskými lídry řadu příznivců. Finský prezident Alexander Stubb dříve označil tuto možnost za ideální spojení a poznamenal, že by bylo lepší mít Kanadu jako osmadvacátý stát Unie než padesátý první stát USA. Také francouzský ministr zahraničí Jean-Noël Barrot v minulosti nadhodil možnost budoucího zapojení Ottawy do evropských struktur. Německá vláda sice vyjádřila pochybnosti o samotném termínu přidruženého členství, jednáním o nových modelech partnerství je však otevřena.

Průzkumy veřejného mínění ukazují, že myšlenka prohlubování vztahů s Evropou má v Kanadě značnou podporu veřejnosti. Podle nedávného šetření společnosti Abacus Data si osmdesát procent Kanadanů přeje těsnější spolupráci s Evropskou unií v oblasti zahraniční politiky a ekonomiky. Více než polovina dotázaných uvedla, že má jejich země více společného s Evropou než se Spojenými státy. Přímý vstup do Evropské unie by pak podpořila téměř polovina kanadských voličů, především ze středu a levice.

Plány na sbližování s Evropou však narážejí na tvrdou kritiku ze strany kanadské opozice. Lídr kanadské Konzervativní strany Pierre Poilievre označil snahy premiéra Carneyho za odtržené od reality a varoval před ztrátou suverenity a dalším izolováním od Spojených států. Poilievre na sociálních sítích zdůraznil, že Kanada se nikdy nestane padesátým prvním státem USA a stejně tak se nikdy nestane ani osmadvacátým státem Evropské unie.