25 let demokracie v Polsku: Opravdu je co slavit?

"Není pochyb, že kdyby nebylo 4. června, byli bychom dnes na okraji Evropy a světa, který by možná vypadal úplně jinak. To my jsme porazili komunismus, to my jsme dali impuls dalším národům střední a východní Evropy k boji za vlastní suverenitu, svobodu, důstojnost a blahobyt. Musíme to připomenout všem, než svět začne slavit 25. výročí zbourání Berlínské zdi," apelovala komentátorka listu Gazeta Wyborcza už v září 2013.

"Polsko se dnes těší prosperitě, svobodě, bezpečí a toleranci, a to je kombinace, která nemá precedens v polských dějinách," napsal právě 4. června britský publicista Edward Lucas, pamatující doby před 25 lety, kdy "Polsko bylo zaostalým státem, ve kterém nic nefungovalo správně a hodně věcí nefungovalo vůbec". Připustil nicméně, že i současnost frustruje mnoha vadami a že bude zapotřebí ještě spousty drobných změn k lepšímu, než se na varšavské letiště kromě zahraničních hodnostářů podaří přilákat davy emigrantů, vracejících se do vlasti s novými znalostmi a schopnostmi.

Na oslavách chyběl vůdce polské opozice, bývalý premiér Jaroslaw Kaczyński. Ten sice také před čtvrtstoletím asistoval jednáním "kulatého stolu" mezi tehdejším komunistickým režimem a opozicí ze Solidarity, avšak svou pozdější politickou dráhu ve značné míře postavil právě na kritice "třetí republiky" a postkomunistických poměrů vůbec.

Vůdčí pozice Kaczyńského konzervativní strany Právo a spravedlnost (PiS) v předvolebních průzkumech stále připomíná, že kromě "Polska A", ztělesňujícího úspěšný příběh posledního čtvrtstoletí, existuje i "Polsko B", které si nevedlo až tak úspěšně jako nablýskaná metropole, Polsko poražených, neúspěšných, zklamaných, sociálně vyloučených a frustrovaných, zkrátka všech, kteří se ocitli na špatné straně změn.

Nespokojenost zřejmě pramení i z rozevírajících se sociálních nůžek: v současnosti se do vrstvy, platící nejvyšší daně, počítá už více než tři čtvrtě milionu Poláků. Ale pět procent z 13,5 milionu polských domácností podle sociologů žije pod hranicí bídy - a to s použitím metodiky Evropské unie chudoba hrozí čtvrtině populace a podle opozičního tisku bídu s nouzí tře šest z deseti Poláků.

Zrodil se i nový pojem. "Generace 2000" nenavazuje na letopočet, ale na výši nástupního platu, odpovídající zhruba 13.000 korunám, samozřejmě hrubého. Většina čerstvých absolventů vysokých škol dostane v první práci "na ruku" 1600 zlotých (asi 10.500 korun), a to prý ještě může mluvit o štěstí.

"O takovém platu jsem nemohla ani snít. Patřím ke generaci 'Odjíždím do zahraničí'," svěřila se na internetu Anna S., která si na celá studia vydělávala jako číšnice za 400 zlotých (asi 2600 Kč) měsíčně. Ale ani s diplomem slušnou práci ve vlasti nenašla. V Británii si konečně může dopřát "pořádnou bundu na zimu", ale "není se čím chlubit - jsem uklízečka".