Syrští uprchlíci? Reakce světa je šokující, Amnesty nemá slov

Bohaté státy Perského zálivu zatím nepřišly s vůbec žádnou nabídkou, je ale faktem, že mnohé z nich přispívají na zlepšení situace uprchlíků finančně podobně jako Spojené státy či Británie. Nikoho nepřijmout nemají v plánu ani velké země jako je Rusko nebo Čína. S výjimkou Německa se zbytek Evropské unie zavázal přijmout "ubohých" 0,17 procenta uprchlíků z pěti nejvíce přijímajících zemí, uvedla AI.

Zvládání migračních toků a pomoc uprchlíkům ze Sýrie je jedním z témat dnešního jednání ministrů vnitra zemí EU v Bruselu. Českou republiku na schůzce reprezentuje ministr Milan Chovanec, který nedávno překvapil návrhem uspořádat o možném přijetí několika tisíc uprchlíků ze Sýrie v Česku referendum.

Česká vláda také zdůrazňuje, že na přijetí uprchlíků ze Sýrie nemá dost kapacit, v uprchlických táborech je jen 700 míst. O azyl přitom v Česku podle Amnesty international dosud požádalo jen 190 lidí ze Sýrie, což je 0,002 procenta české populace. Praha sama od sebe nenabídla na pomoc uprchlíkům ze Sýrie jediné místo, poloviční Dánsko se zavázalo přijmout 140 osob, Finové přesídlí 500 lidí.

Podle AI se v posledních třech letech do EU nějakým způsobem dostalo a o azyl následně požádalo přibližně 150.000 uprchlíků ze Sýrie.

Švédsko a Německo v posledních letech přijaly 96.500 syrských utečenců a německé závazky k přijímání jsou v zásadě polovinou celosvětových závazků. Bez Německa se dalších pět největších zemí EU, tedy Británie, Francie, Itálie, Španělsko a Polsko zavázaly přijmout jen 2000 lidí, tedy 0,001 procenta součtu jejich obyvatel.

Agentura OSN pro uprchlíky přitom uvádí, že potřeba je přesídlit na 380.000 osob. Šéf programu AI pro práva uprchlíků a migrantů Amnesty International Sherif Elsayed-Ali proto pokládá reakci světa za "skutečně šokující". Připomněl také, že nedostatek financí tento týden způsobil přerušení dodávek potravy pro 1,7 milionu uprchlíků.

V březnu 2011 dorazila revoluční vlna arabského jara ze severní Afriky do Sýrie. Lidé v ulicích se na počátku revoluce zasazovali o její mírový průběh. Inspirovali se občanským hnutím z Egypta a dalších států, kde na nátlak lidu autoritativní vládci odstoupili. Demonstranti v ulicích syrských měst žádali odstoupení prezidenta, volali po reformách, usilovali o svobodné a férové volby a plnění závazků plynoucích z respektu k základním lidským právům a svobodám. Nepřehlednost situace vyvěrá ze složité sociální reality a bouřlivé historie plné zájmů impérií, regionálních konfliktů a vojenských pučů. Vládní složky prezidenta Bašára Asada nastartovaly konfliktní průběh revoluce. V roce 1970 se po dalším vojenském převratu zmocnil vlády Háfiz al-Asad, kterého v roce 2000 nahradil jeho syn Bašár. Během čtyřiceti let se režim strany Baas a vláda Asadů postarali o zničení opozice a upevnění moci bezpečnostních složek, pomocí kterých je udržována atmosféra všudypřítomného celospolečenského strachu.

Tento nebezpečný mix spustil krizové směřování arabského jara v Sýrii, které doprovází obavy z etnických čistek, zločinů proti lidskosti, zájmové financování konfliktu ze zahraničí, tisíce uprchlíků a celospolečenská krize přelévající se do sousedních států. President Asad se nebrání použití jakýchkoliv metod, které ho udrží u moci, uvedla syrskarevoluce.cz.