Vražda odebraného dítěte? Europoslanec odhaluje šokující případy norské sociálky

"Případ z předloňského podzimu byl v norském článku popisován následovně: Jednou ráno zaklepala u matky, které byly odebrány děti, policie a kněz. Měli ji sdělit, že její tříletý syn byl zavražděný v rodině pěstounů, kteří se o něho starali. Tříletý chlapeček zemřel na následky vícečetných bodnutí do těla a několika úderů do hlavy. Vrahem měl být jeho nevlastní třináctiletý bratr z pěstounské rodiny, který se k hrůznému činu přiznal během výslechu," prozrazuje detaily europoslanec.

Na pozadí celého příběhu stojí biologická matka zavražděného dítěte, která žije v Bergenu a loni v říjnu ztratila právo na péči o syna. Ten jí byl odebrán a umístěn do přechodné pěstounské péče, kde byl podle matky spokojený a vycházel prý dobře se svými dvěma novými nevlastními sourozenci.

"Co vedlo kluka k tomu, že zavraždil dítě, které bylo jeho nevlastním sourozencem se však nedozvíme. Policie jen naznačila, že mohlo jít o žárlivost na mladšího „sourozence". Mladistvý už měl dostatečný věk na to, aby si uvědomoval důsledky svého jednání," říká Zdechovský.

Na celé věci je podle něj obdivuhodné, že matka se snažila i přes svoji obrovskou bolest vyjádřit pěstounské rodině soucit. "Co se přihodilo tak špatného, že se matka nemohla už dále starat o svého vlastního syna? Nebylo by přece jen lepší, kdyby dítě zůstalo u vlastní matky? Nikde jsem se žádného zdůvodnění nedočetl. Byla pěstounská rodina důkladně prověřena před tím, než jí bylo dítě svěřeno do péče? Jak se mohlo stát, že třináctiletý kluk jen tak z ničeho nic ubije bezbranné malé dítě k smrti? Je bezesporu veliká škoda, že ani norský tisk neposkytl v této záležitosti žádné podrobnější informace. Pozadí případu je tak i nadále skryto za hradbou mlčení a otazníků zůstává více než dost," tvrdí europoslanec.

Následně předkládá statistiku zemřelých dětí v péči norského Barnevernetu během let 1990-2001. "Celkově bylo během let 1990-2001 zmařeno 702 dětských životů, přičemž tendence byla stoupající. Ať už jsou současné počty jakékoliv, úmrtí dětí v pěstounské či jiné náhradní rodinné péči představují další důvod, proč nesmí být norská sociálka státem ve státě. Naopak musí být bedlivě kontrolována, aby jednala pouze v případech, kdy je to opravdu nutné," dodal Zdechovský.