ROZHOVOR | Na hrůzy v Lidicích nelze zapomenout, prozradila starostka

Co pro vás znamená konec druhé světové války?

Obrovský, úlevný pocit a štěstí, že už nacistické běsnění a hrůzy skončily a lidé mohli začít svobodně žít.

Máte informace o tom, jaká panovala atmosféra v okolních obcích po ukončení války? Na jednu stranu se tu zřejmě mísí radost z konce válečného konfliktu, na druhou stranu hrůzná tragédie...

Vzhledem k mému věku tyto informace znám pouze z vyprávění příbuzných a také od mé babičky, která se v tuto dobu vracela z Německa, z pochodu smrti. Na místě starých Lidicích šuměl lán obilí a nad hromadným hrobem lidických mužů sovětští vojáci vztyčili hrubě opracovaný dřevěný kříž s trnovou korunou. V okolních obcích probíhaly velké oslavy a štěstí lidí bylo nezměrné, o to více, že prožili bezprostředně hrůzy roku 1942, viděli hořet Lidice a nikdo nevěděl, zda neskončí podobně jako jejich příbuzní a přátelé z Lidic.

Jak se na nacistický masakr dnes v Lidicích vzpomíná?

Smutný osud naší vesnice je součástí našich životů a také je to naše minulost, se kterou musíme žít. Moje babička Ladislava Muselová pocházela ze starých Lidic a nacistický masakr přežila jediná z rodiny. Tatínka a bratra nacisté zastřelili a maminka zemřela v plynu v Osvětimi. Já jsem se v nově vybudovaných Lidicích narodila a prožila jsem zde moc krásné dětství a mládí. Samozřejmě, že jsem se o osud Lidic zajímala a vyptávala, ale moje babička o prožitých hrůzách velmi nerada vyprávěla, na rozdíl od jiných lidických pamětnic. Dokonce i dnes, když se potkáme s posledními přeživšími ze starých Lidic, tak se pokaždé náš rozhovor stočí na život ve starých Lidicích, na osudnou noc z 9. na 10. června 1942, na ráno, kdy postavili 173 mužů od 15 let před popravčí četu a bez soudu jim vzali život, na poslední pocity našich tatínků, dědečků, strýců. Na selekci lidických dětí – na ty, které byly vhodné k poněmčení nebo nikoliv, a na tragický osud 82 z nich a jak pro ně těch 14 dnů bez rodičů, jídla, ošacení před zplynováním v polském Chelmu muselo být těžké, na nepředstavitelné útrapy žen v koncentračním táboře, žen, kterým nacisté slíbili, že se tam potkají se svými dětmi, které většina z nich již nikdy nespatřila.

To jsou velmi smutné příběhy. Nemáte nějaký se šťastným koncem, který i přes to všechno utrpení skončil dobře?

Ano, i přes smutné události, které potkaly naši vesnici, se s vámi podělím o jeden příběh, který psala sama láska. V současné době už žijí pouze tři lidické ženy a jedna z nich měla těsně před svatbou s mladíkem z blízkého Buštěhradu. Svatba se samozřejmě neuskutečnila a nevěsta místo u oltáře, skončila v koncentračním táboře. A ženich, i když nevěděl, zda se jeho milá vrátí či nikoliv a přesto vydržel čekat až do konce války a sňatek uzavřeli hned po jejím návratu a brzo se jim narodil chlapec a poté i děvčátko.

Současné Lidice stojí zhruba 300 metrů od těch původních. Co se Vám honí hlavou, když procházíte místy, kde byly zavražděny stovky nevinných lidí?

Místo původních Lidic, nyní pietní území, je kousek od mého domova, od současných Lidic. Přiznávám se, že tam velmi ráda chodím, především po ránu, kdy je tam ticho a mohu si v klidu přemítat, velmi často myslím na své příbuzné a jejich smutný osud, ale také na obyčejný život v Lidicích, jak vypadaly, co kde stálo. Možná je to i tím, že jsem znala ještě hodně lidických žen, které říkaly, že jdou domů, domů do starých Lidic. Pokaždé, když jsem s mou babičkou šla pietním územím, také ona na místě, kde stál jejich dům, povídala: "Tak a teď vrzly vrátka." Jedině, kde je mi moc smutno, je u sousoší 82 zavražděných lidických dětí od Marie Uchytilové. Na jednom setkání Mikroregionu Údolí Lidického potoka se starosty okolních obcí nás starostka obce Hřebeč zvala na velkou oslavu výročí 730 let založení obce. Bylo mi to líto, my v roce 2017 budeme slavit pouze 70 let položení základního kamene v nových Lidicích.

Snažím se nalézt alespoň jedno pozitivum, ale moc mi to nejde.

Nevím, zda se dá najít něco pozitivního, ale mám jeden svůj osobní názor, možná že je ovlivněn mým krásným dětstvím v Lidicích, ale já jsem měla vždy dojem, že ty ženy, které se vrátily z koncentračního tábora, uměly i přes všechno zlo a ztráty, které je postihly, žít a být veselé. Často vzpomínáme s kamarádkami, jak s námi hrály různé hry (na honěnou, vybíjenou atd.) a to i přes svůj pozdní věk i zdravotní problémy. A další pozitivum vidím v tom, že nové Lidice se staly oblíbeným místem k uzavírání sňatků jak v minulosti, tak i v současnosti a tím se naplňuje ono známé heslo „Lidice budou žít". Tento slogan vznikl v Anglii, ve městě Stoke on Trent, v roce 1942 a byl to začátek obrovské mezinárodní lidské solidarity s malou obcí uprostřed Evropy, kdy se obyčejní občané, v těžkých válečných dobách, skládali na znovuvybudování Lidic a vybrali v přepočtu na dnešní dobu miliónové částky.

Chystáte nějaké akce k 70. výročí ukončení druhé světové války?

V Památníku Lidice jsou nainstalované aktuální výstavy Muži a válka, Synagogy v plamenech a samozřejmě 13. 6. se v Lidicích koná pietní akt, jako vzpomínka na lidické oběti.

K Vaší obci neodmyslitelně patří i Památník Lidice. Co v něm mohou návštěvníci nalézt?

V současné době se o pietní území velice pečlivě stará Památník Lidice, který je jednou z příspěvkových organizací MK ČR. V prostorách Muzea Památníku Lidice, si mohou návštěvníci prohlédnout stálou expozici věnovanou osudu Lidic a jejich obyvatel, maketu starých Lidic a v Lidické Galerii je možno shlédnout Lidickou sbírku výtvarného umění, kde jsou vystavena darovaná díla umělců z 29 zemí a 30. 5. bude jako každoročně otevřena Mezinárodní dětská výtvarná soutěž, která je jednou z největších dětských výtvarných soutěží na světě a letošní téma zní Světlo.

Teď trochu odbočím, ale ke druhé světové válce a zejména poválečnému období patří i propaganda, se kterou se setkáváme prakticky dodnes. Jaké v ní vidíte největší nebezpečí?

Nebezpečí v dobře vedené propagandě spatřuji v ovlivnění velkého počtu lidí, především těch, kteří nevidí její důsledky a bohužel v nevědomosti nebo v nezájmu o dané téma se nechají ovlivnit a přispívají k legitimizaci špatných ba i tragických rozhodnutí. Příklad Goebblesova propaganda uvrhla vzdělaný německý národ do válečné mašinérie a ještě mu do poslední chvíle lidé tleskali a věřili a myslím si, že podobné manipulace jsme svědky i nyní.

Koho si z období druhé světové války vážíte nejvíce?

Vážím si všech lidí, kteří bez ztráty morálních hodnot přežili druhou světovou válku, a nejvíce obdivuji ty, kteří dokázali přežít život v strašlivých podmínkách koncentračních táborů a jejich osobní odvahy pomáhat druhým i za cenu nasazení vlastního života.

Jaký je podle Vás nejvýznamnější odkaz druhé světové války?

Podle mě je to odkaz statečných lidí ochotných bojovat proti zlu a nenechat se jím převálcovat a především nedopustit další světový válečný konflikt.