Konec Velké Británie? Expert upozornil na závažný problém

Málo hlasů navíc, ohromné zisky

"Průzkumy veřejného mínění ani experti neočekávali takový triumf Camerona ve čtvrtečním hlasování. Zatímco mají na co odpovídat, jejich omyl také odráží schopnost lídra konzervativců převést jen velmi mírné posílení celkového zisku hlasů v mnohem více dodatečných křesel, než si kdokoliv myslel, že je vůbec možné," uvádí Doinne.   

"Podle posledního sčítání Cameronovi konzervativci vyhráli s pouhými 37%, což je o necelé procento více, než jim zajistilo vítězství před pěti lety. Středolevá Labouristická strana vedená Edem Milibandem získala zhruba 30,5%, což znamená nárůst o 1,5 bodu. Přesto byl výsledek pro labouristy pohromou, částečně z důvodu, že je ve Skotsku vytlačila separatistická Skotská národní strana (SNP). To, že si dvě velké politické strany mezi sebou nedokázaly rozdělit ani 70% hlasů, je jedním ze znaků špatné politické nálady panující v Británii. Dalším je volební revoluce ve Skotsku," míní profesor.

"Labouristické kořeny se táhnou na sever od řeky Tweed. Skotsko bylo vždy jejich baštou. Nikoliv však nyní. Tím, že SNP získala krom tří všechny z 59 skotských křesel - labouristé jich přitom před volbami drželi 41 - voliči signalizují nejen svou frustraci z toho, že Milibandova strana jejich hlasy po dlouhá léta považovala za samozřejmé, ale také to, že mají dost londýnských politiků obecně," tvrdí politolog.

Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.

"Cameron z této nacionalistické vlny profitoval hned dvakrát. Ani v nejlepších dnech labouristé nedokázali získat většinu v parlamentu bez své skotské základny. Ke konci kampaně Cameron téměř jistě získal hlasy v Anglii, když varoval před tím, že labouristé dokážou zformovat vládní většinu, pouze pokud budou ochotní dát zemi všanc separatistům. Cameron se prezentoval jako muž, který nikdy nezaplatí výkupné a je tudíž jedinou volbou pro anglické voliče, kterým jde o politickou stabilitu," domnívá se expert.    

Hrozí rozpad Velké Británie

"Ale cena za tento manévr může být vysoká. Většina konzervativců znamená většinu, která je téměř výhradně anglická. Cameronův přístup rozdmýchal anglický nacionalismus a protiskotské nálady, což může pouze posílit skotskou zášť. Zabránit rozpadu Británie bude Cameronovou největší bolestí hlavy v jeho druhém funkčním období," očekává Doinne.  

"Jeho geniální chladný politický kalkul se projevil i v dalším ohledu: Nejprve v prvním funkčním období do koalice přibral středolevé Liberální demokraty a nyní je rozdrtil. Velké části pravého křídla Cameronovy strany se nelíbilo vládnutí s liberály. Cameron však chápal, že spojení s lídrem liberálů Nickem Cleggem mu umožní dostát slibu, že vytvoří mnohem umírněnější odnož konservativismu  a zároveň naprosto zdiskredituje Cleggovu stranu před jejími voliči, vysvětluje politolog.

"Za časů premiéra Tonyho Blaira se Liberální demokraté nacházeli nalevo od Blairovy Labouristické strany. Náhlá přeměna identity liberálů v ty, kdo umožňují existenci středopravé vlády, byla příliš velká a příliš rychlá. Ve čtvrtek se tak počet hlasů pro stranu snížil o dvě třetiny, z 23% v roce 2010 na pouhých 8%. Liberálové šli do voleb s 57 křesly a zachránili jich pouze osm. Konzervativci získali více než dvě desítky křesel, které liberálové ztratili, což Cameronovi poskytlo jeho současnou většinu. Šlo o dva kroky: Oslabeni ztrátou svých voličů sympatizujících s levým křídlem strany byli liberálové pro Camerona snadnou kořistí a aparát jeho strany bez okolků útočil na svého někdejšího spojence," shrnuje odborník.

"Je lekcí pro americké konzervativce, že Cameron šel během kampaně svou vlastní cestou, když ujišťoval voliče v těžké ekonomické situaci přísliby, které potvrdil ve své páteční řeči, v níž oznámil například vytvoření 3 milionů učňovských míst a větší pomoc s péči o děti. Cameron byl kandidátem mírnějšího, jemnějšího šetření. Tím, že dostatečně souhlasil s Milibandovým tvrzním, že pracující třída je zraněná, mohl Cameron zaměřit pozornost země na dobré hospodářské zprávy a hrozbu SNP," domnívá se Doinne.    

"Ale nyní, když má parlamentní většinu, Cameron bude čelit výzvám zevnitř své strany, aby se více oprostil od své naznačované umírněnosti. Tuzí konzervativci budou poukazovat na hřímání Strany nezávislosti Spojeného království. Ta sice získala pouze jediné křeslo, ale co do počtu hlasů se stala třetí nejsilnější stranou, která zečtyřnásobila svůj zisk na téměř 13%. V otázkách imigrace a britské budoucnosti v Evropské unii bude mít Cameron jen omezený manévrovací prostor," očekává profesor.    

"David Cameron se ukázal jako volební čaroděj. Nyní musí šikovně odhalit mnohem více toho, co se nachází za oponou," uzavírá komentář.