Polsko striktně odmítá imigranty, pro politiky je to pěkná šlamastyka

Podle studie, kterou v roce 2013 vypracovalo Středisko pro výzkum předsudků při Varšavské univerzitě, si až 69 procent Poláků nepřeje mít v zemi osoby jiné než bílé pleti. Valná většina věří, že imigranti "berou práci" Polákům a jejich přítomnost je na škodu ekonomice.

"To je názor, který sdílí víc východoevropských zemí navzdory tomu, že do všech východních sousedů Polska proudí jen zanedbatelný počet migrantů," napsal pro britský deník The Guardian Adam Leszczyński z polského listu Gazeta Wyborcza.

Pro politiky je to pěkná šlamastyka. Na jedné straně Evropská unie vyzvala Polsko, aby udělalo víc pro přesídlení cizinců ve jménu evropské solidarity. Někteří polští partneři k tomu podotkli, že země ze členství v EU dost vytěžila - a teď je čas udělat něco na oplátku. Na druhé straně ale vládní Občanská platforma (PO) čelí podzimním volbám, ve kterých jí půjde o znovuzvolení. Není to ovšem jediná vláda, která má problém najít správnou rovnováhu mezi svým voličstvem a eurokraty.

Už na jaře se PO ocitla pod tlakem nevládních organizací, které vyzývaly k přijetí 300 syrských křesťanských rodin, jimž hrozila smrt od islamistů. Zdůrazňovaly přitom, že jde o křesťany, a tudíž osoby Polákům méně kulturně cizí. Podle Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky Polsko slíbilo, že v letech 2016 až 2020 přijme jen 100 syrských uprchlíků.

Polsko nebylo nikdy pohostinnou zemí pro uprchlíky

Zástupci nevládních organizací řekli listu Gazeta Wyborcza, že Polsko nechce ani pár set uprchlíků, přestože by to byla pouhá kapka v moři pro 38 miliónů obyvatel země.

"V Polsku nikdy neproběhla vážná veřejná diskuse o uprchlících. Nikdo se nikdy nepokusil Polákům vysvětlit, že jednou z morálních i formálních povinností členských zemí EU je pomoci těm, kdo hledají útočiště, protože jsou perzekvováni," říká Weronika Rokicka z polské odbočky organizace na ochranu lidských práv Amnesty International.

To potvrzují i průzkumy, z nichž vyplývá, že většina Poláků má dojem, že by všechny světové problémy měl řešit někdo jiný. A politici tuto náladu cítí. Není náhodou, že podle statistik OECD bylo Polsko v roce 2014 poskytovatelem nejnižší rozvojové pomoci v poměru k hrubému národnímu důchodu. Tato pomoc loni klesla na 0,08 procenta HND. Tento postoj je ohromující u země, která po tři desetiletí brala peníze od cizích států plnými hrstmi.