Imigranti v Itálii pomáhají seniorům, iniciativa je prospěšná pro obě strany

Organizuje ji komunita Sant'Egidio sdružující laiky i věřící, kteří se angažují při mírovém zprostředkování v konfliktních zónách a v charitativní činnosti. Již dva roky se mohou běženci ve skupinách po čtyřech nebo pěti podílet na sociálních aktivitách komunity, která vychází z principu, že nikdo na tom není tak bídně, aby nemohl prokázat službu druhému.

Nigerijský pastor Enok (35) a gambijský řidič Mamadu (28), kteří jsou v Mineu již více než rok, se jako dobrovolníci vydávají do velkého apartmá v centru Katánie, které se stalo útočištěm pro tucet starých lidí. Ti se shromáždili ve společenské místnosti, kde hraje televize, na kterou se však nikdo nedívá.

Elena, jejíž křehká postava se ztrácí v křesle, se usmívá, bere Enoka za ruku a začíná mu vyprávět o svých cestách do Hongkongu či Singapuru i o všech Sicilanech, kteří po druhé světové válce odjeli do Ameriky.

Giuseppe se velice podivuje, že Mamadu, velký svalnatý muž, který se nikdy neodloučí od svého mobilu, je ještě svobodný. "Na Sicílii máme pěkná děvčata," podotýká stařec. "Je to dobře, že si můžeme s někým popovídat. Chovají se k nám pěkně, jsou šťastní, že se s nimi setkáváme," říká Mamadu.

"Každý z nich vídal v životě hlavně bělochy. A teď vidí černochy, objímají mě, vyjadřují nám lásku, solidaritu. Ukazují nám, že jsme lidské bytosti stejně jako oni," pochvaluje si Enok.

Podle Piera Giglia mají staří Sicilané a mladí imigranti, jimž Sant'Egidio říká "noví Evropané", mnoho společného. "Staří lidé říkají, že jsou nešťastní, protože museli opustit svůj dům, svou práci a žít v cizím prostředí. Mluví o tom, jak se jim vleče čas," vysvětluje Giglio.