Itálie není ráj. Mnohé migranty čeká rozčarování, stávají se z nich otroci

Ghaňan Baah (24) se upřeně dívá skrz špinavé okno a se zklamaným výrazem ve tváři pozoruje, jak studený vítr na jihu Itálie čechrá kukuřičná pole. Venkov v Apulii, oblasti na jihovýchodě Apeninského poloostrova, je dobře známý rozsáhlými olivovými háji, vinicemi a smaragdovými a tyrkysovými plážemi. Dál ve vnitrozemí, v odlehlých pláních na úpatí kopců Gargana se ale nachází nehezký, tajný a často násilný svět.

Italské odborové svazy zjistily, že obrovské množství zranitelných lidí pocházejících ze Severní Afriky, ale i z východní Evropy se využívá ke sklizni úrody rajčat. Jsou přitom kontrolováni ilegálními gangy a drženi ve venkovských ghettech v téměř otrockých podmínkách.

"Říká se, že v Itálii je práce. Přišel jsem pracovat, abych měl lepší život. Ale v Itálii lidé trpí. Pracují a pracují a nedostávají zaplaceno," říká Baah, který je jedním z několika stovek mužů žijících v ghettu známém jako Ghanské ghetto v blízkosti obce Cerignola. "Není tam voda, není tam čisté místo k žití, žádné záchody. Itálie není ráj."

Zdroj: YouTube

Mezi správním střediskem Apulie Bari, městem Foggia a horami hyzdí krajinu neutěšená ghetta mladých lidí z Ghany, Nigerie a zemí subsaharské Afriky. V poslední době k nim přibývá stále víc Iráčanů a Syřanů.

Největší z těchto ghett - Il Ghetto Rignano Garganico - je rozlehlé chudinské městečko tvořené chatrčemi postavenými z lepenky a dřeva. Vede k němu 50 kilometrů dlouhá cesta plná děr. V létě - během sezony sklizně rajčat, kdy teploty dosahují 40 stupňů Celsia - tam bez tekoucí vody a toalet žijí tisíce lidí, pod dohledem takzvaných kaprálů, dozorců pracovních gangů.

"Zahraniční pracovní síla je považována za klíčový moment umožňující italskému zemědělství konkurovat na globálních trzích. Avšak při závodě o co největší zisk jsou běžně ignorovány normy pracovního práva," říká Nick Kightley, mluvčí Etické obchodní iniciativy (ETI), která je aliancí společností, odborů a nevládních organizací.

Mladý Kameruňan Yvan Sagnet, který v roce 2011 vedl revoltu migrujících dělníků, říká, že kaprálové mohou za den vydělat tisíce eur (desítky tisíc korun), zatímco dělník dostane před odečtením různých poplatků 20 eur. "Nedovolují dělníkům, aby si s sebou nosili jídlo a vodu. Nutí je zaplatit pět eur za každý převoz na pole a zpět do ghetta k přespání. Za 3,5 eura prodávají jídlo, panini, za 1,5 eura lahev vody," vysvětluje Sagnet.

"Dělníkům často berou pasy, pokud ti vůbec mají nějaké dokumenty. Využívají je pak jako páky, aby jim zabránili v útěcích a mohli je držet v otrockých podmínkách. Předepisují jim i nájemné v ghettech a nechají si dokonce platit za staré pneumatiky, které se v zimě pálí pro zahřátí," dodává Kameruňan.