ROZHOVOR | Vinit USA není fér, Rusko bez atraktivní ideologie. Bezpečnostní expert rozebral konflikty ve světě. A jak dopadne Islámský stát?

Jaké dopady bude mít brexit na evropskou bezpečnost a fungování NATO?

Seriózní odpověď musí začít přiznáním, že to nikdo neví. Rozhodne řada věcí. Mimo jiné to, jak bude případný odchod Británie z EU reálně vypadat. Londýn se může s EU dohodnout na plném podílu na fungování Společné bezpečnostní a obranné politiky, nebo naopak svoji spolupráci zcela ukončit.

Ani jedno z toho přitom nemusí mít vliv na institucionální fungování NATO. Fungování spíš ovlivní, jestli proces odchodu proběhne hladce, nebo dojde ke vzniku vzájemných animozit. Ale otázky na budoucnost jsou vždy trochu věštěním z křišťálové koule.

EU má nyní dost vnitřních starostí, mohou tohoto oslabení využít teroristé k dalším útokům?

Řekl bych, že se teroristé budou snažit útočit bez ohledu na to, jestli EU má nebo nemá starosti. Navíc se asi úplně nedá říct, že by současné starosti EU přímo vytvářely nějaký zásadní deficit ve fungování evropských bezpečnostních složek.

NATO posiluje obranu východního křídla, Rusko reaguje přesunem brigád ke své západní hranici. Je otevřený střet nevyhnutelný, nebo jde „jen" o deterrenci jako v dobách studené války?

Nemyslím, že otevřený vojenský střet mezi Ruskem a NATO je nevyhnutelný. Dokonce ani není příliš pravděpodobný. Ony vojenské přesuny NATO slouží hlavně k uklidnění východních spojenců, kteří jsou po anexi Krymu velmi nervózní. Rusko proti těmto signálům samozřejmě protestuje a ukazuje svoji připravenost. Ale to nutně není důvod ke znepokojení.

Řada odborníků naopak poukazuje na možnost, že Rusko samozřejmě protestuje, protože musí, ale vojenská cvičení a přesuny u hranic jsou pro Moskvu vlastně něco, čemu dobře rozumí a považuje to za legitimní a normální způsob, jak si vyjasnit, jak moc nám na něčem záleží.

Šéf NATO Stoltenberg ujišťuje, že je ochrana členských zemí zajištěna, americký generál Hodges ale přiznal, že by Rusko dokázalo obsadit Pobaltí za tři dny. Jak si tento rozpor vykládat?

Neznám detaily obranných plánů NATO, ale řekl bych, že oboje musíme brát hlavně jako politické vyjádření s určitým cílem. Generální tajemník NATO nemůže veřejně vykládat, že obrana členských zemí zajištěna není. Naopak uklidňuje a dává najevo, že se s Balty počítá. Na druhou stranu generál Hodges oním lehce alarmistickým prohlášením nejspíš mobilizuje podporu a tlačí na spojence, aby posílili obranu.

Vrací se Rusko k imperiální politice? Poměrně snadno získalo Krym a říká se, že s jídlem roste chuť...

Záleží na tom, co si představíte pod pojmem imperiální politika. Asi nelze mluvit o tom, že by se současné Rusko snažilo o vytvoření jakéhosi nového sovětského bloku. Už jen proto, že Rusko na rozdíl od Sovětského svazu postrádá atraktivní ideologii se širokou legitimitou.

Dnes to může znít divně, ale musíme si uvědomit, že sovětský komunismus dlouho imponoval řadě levicových intelektuálů. Méně rozvinutým zemím zase nabízel příběh úspěšné industrializace zaostalé země, která díky tomu dosáhla spektakulárního vítězství v největší válce lidských dějin. Sověti tak díky tomu dokázali získávat spojence v zemích, kam mířila jejich expanze.

Naproti tomu jakýsi nostalgický nacionalismus dnešního Ruska je něco, co bude Moskva těžko vyvážet. Tímto pohledem se Krym zdá být spíše oportunistickou výjimkou, kterou umožnil momentální rozvrat na Ukrajině, národnostní složení poloostrova i to, jak došlo k jeho přičlenění k Ukrajině. Samozřejmě ale nelze zcela vyloučit vznik regionálních konfliktů například tam, kde žije významná skupina ruského obyvatelstva.

USA nedávno spustily v Rumunsku protiraketový štít. Prý není namířen proti Rusku, nýbrž proti střelám z Íránu. Hrozí Evropě útok z oblasti Blízkého východu?

Pokud se bavíme o raketovém útoku z Íránu, tak téměř určitě ne. Tam došlo k velkému zlepšení vztahů

Má konflikt v Sýrii vůbec řešení?

Určitě ano. Těch potenciálních řešení je několik. Mohou to být různé formy sdílení moci, vítězství jedné ze stran, nebo taky rozpad státu a překreslení hranic na Blízkém východě. Ovšem musíme si uvědomit, že do syrského konfliktu vstupuje řada externích aktérů. A ti se většinou poměrně silně snaží, aby „jejich" strana neprohrála, ale už jim tolik nezáleží na tom, aby zvítězila.

Jak hodnotíte ruské angažmá v Sýrii?

Rusko nepochybně hodně pomohlo v boji proti Islámskému státu, ale samozřejmě přitom sledovalo primárně svoje zájmy. Už jsem to nakousl u předchozí otázky. Rusko je přesně případ hráče, který se snaží, aby jeho strana neprohrála, ale už ne tak moc, aby zvítězila. Moskva si chce Sýrii udržet jako určitou základnu pro svoje aktivity v regionu. Určitě také upřímně nenávidí radikální islamisty, se kterými má nevyřízené účty z Čečenska. A nakonec Sýrie pomohla Rusku odvádět pozornost od Ukrajiny. Je to složitý komplex zájmů.

Islámský stát v poslední době utržil několik významných porážek. Blíží se konec chalífátu?

To je opět trochu otázka na majitele křišťálové koule. Nicméně jako organizace kontrolující a spravující relativně kompaktní území měl Islámský stát vždy dost malou šanci na přežití. V této formě vděčil za úspěchy souhře okolností jako zmatku občanské války v Sýrii, absolutnímu selhání irácké armády, vyčerpanosti západu z vojenských intervencí a zejména pak tomu, že se některým regionálním mocnostem Islámský stát jevil jako menší zlo. Tyto okolnosti se mění a „chalífát" téměř určitě zanikne. Nicméně tím nezmizí ani sama organizace ani myšlenky, na kterých stojí.

Na adresu USA zaznívá kritika, že kde vojensky intervenovaly, tam způsobily ještě větší malér (např. Libye, Irák). Souhlasíte s takovým tvrzením?

To je hodně zjednodušené tvrzení, které se ale lidem dobře chápe a řadě z nich zapadá do představ o tom, jaké jsou USA imperiální zlo. Realita je samozřejmě mnohem složitější. Zejména nemůžeme srovnávat zmatek po intervenci s jakousi idylou před ní. Férové srovnání by muselo brát v potaz, jak by ty země vypadaly, pokud by k intervenci nedošlo. Ty země by totiž dost pravděpodobně sklouzly do chaosu tak jako tak. Podívejte se na Libyi. Tam přišla intervence právě v situaci chaosu a občanské války.

Jak moc byly USA úspěšné v Afghánistánu? 

V zásadě bych řekl, že odpověď má dvě roviny. Pokud hodnotíme intervenci na základě hlavního cíle, který si před patnácti lety vytyčila, tak tam můžeme do určité míry o úspěchu mluvit. Afgánské zázemí Al-Kaidy sehrálo významnou roli v úspěchu teroristů 11. září 2001. Takové zázemí už Al-Kaida v zemi nenajde. Paralelně s tím ovšem probíhala rekonstrukční mise a snaha o budování demokratického a efektivního afghánského státu, kde už o úspěchu úplně mluvit nelze. Nicméně spravedlivá kritika by se opět měla ptát, jaké byly alternativy.

KLDR neustále testuje nové rakety a i přes několik nezdarů dle odborníků ve vývoji zbraní značně pokročila. Rozpoutá Kim Čong-un jadernou válku?

Tady bych si dovolil být alespoň lehce optimistický. Velmi pravděpodobně ne a téměř určitě ne záměrně. Severní Koreji jde především o udržení domácího režimu. Kdyby použila jaderné zbraně, tak ten režim skončí. Ovšem Severokorejci se musejí tvářit tak, že by svoje jaderné zbraně použít mohli. Kdyby přiznali, že je nepoužijí, dokud americké tanky nedojedou do Pchjongjangu, tak se připraví o silnou kartu. A KLDR těch karet v ruce zas tak moc nemá. Říká se tomu racionální iracionalita.

Pokud by vypukla třetí světová válka, vedla by se konvenčně, nebo by přišel na řadu spíše kyberprostor?

Kyberprostor se stal v bezpečnosti trochu módním fetišem. Hlavní tahouny toho vzestupu přitom byli často lidé, kteří se sice pohybovali v oblasti bezpečnosti, ale o počítači věděli zhruba to, kde se zapíná. A jim pak zdatně sekundovali lidé z oblasti IT, kteří zase nic nevěděli o národní bezpečnosti a IT firmy nadšené z vidiny zisků. Což neznamená, že moderní válka nemá kybernetickou dimenzi. Podívejte se na Ukrajinu. Odhaduje se, že 70 procent ukrajinských ztrát mají na svědomí ruská děla. Přes všechno hybridní a kybernetické nesmíme zapomínat na klasické válčení.

Děkujeme za rozhovor.