Bizarní svátky? Na Vánoce budu jíst popel své matky. Chci, aby byla mou součástí, říká žena

„Je to jediná věc, která mi pomůže přežít první Vánoce bez maminky," tvrdí Debra. „Lidé si možná budou myslet, že jsem naštvaná nebo že to není příliš úctyhodná věc, ale prostě se nemohu zastavit. Vnímám to jako pozitivní věc - dovolte jí, aby byla blízko ke mně a také se zapojila do rodinného dne,“ žádá Debra.

„Cítím, že by mohla žít uvnitř mě, protože pokud je součástí mne, může dýchat skrze moje tělo. Můj dech je její dech. Budou to moje první Vánoce bez ní a chci, aby se i ona zapojila. A tohle je jediný způsob, který mi připadá správný,“ vysvětluje své rozhodnutí.

Doreen Brownová zemřela náhle z obstrukci dýchacích cest poté, co v květnu prodělala infekci hrudníku. „Moje maminka a já jsme měly opravdu silný vztah, který ani smrt nemůže zlomit," řekla Debra. „Byla to ona, která mi pomohla při všech vzestupech a pádech v mém životě, a pak najednou prostě už nebyla. Byla jsem rozrušená,“ vzpomíná Debra.

Po pohřbu a kremaci začala Debra přemýšlet o tom, co by udělala s Doreeniným popelem - a zavrhla tradiční myšlenku rozptýlit popel matky, kterou tak milovala. „Vždycky jsem si myslela, že budu mít více času na to, abych o tom přemýšlela,“ říká.

„Věděla jsem, že máma je nemocná, ale nikdy jsem neočekávala, že zemře. Takže když odešla, měla jsem pocit obrovské ztráty, ale cítila jsem také lítost kvůli všem věcem, které se staly, i kvůli budoucnosti, kterou už neprožijeme, Rozhodla jsem se, že chci s popelem udělat něco, co by změnilo způsob, jakým si ji pamatujeme. Nechtěla jsem ho rozptýlit, protože bych měla pocit, jako bych ho vyhodila,“ tvrdí Britka.

Vzpomíná na to, že popel nejprve schovávala v sáčku. Dala si ho k posteli, aby měla svou matku na blízku. „Pak jsem dostala malou krabičku, abych ho mohla vystavovat, ale bez ohledu na to, co jsem udělala, jsem prostě jsem neměla ten pocit blízkosti."

Ale jednoho dne - když jí chyběla maminka víc než obvykle – měla Debra nápad. „Otevřela jsem krabici a olízla si prsty a jen je namočila do popela. Než jsem si uvědomila, co dělám, měla jsem v ústech slanou jemnou chuť, která mě uklidnila. Cítila jsem se zmatená kvůli tomu, co jsem udělala, ale pocit spokojenosti a blízkosti, který přišel, byla první útěcha, kterou jsem od její smrti cítila," vzpomíná Debra.

To pak opakovala stále častěji. Většinou jen nabírala popel na prst nebo malou lžičku. Ale pak se rozhodla, že o Vánocích zajde dál. „Nechci jen pojídat popel na prstech - ráda bych, aby se maminka stala součástí letošní oslavy, takže ji budu mít k vánoční večeří. Budeme pro ni mít místo a její fotka bude na stole, aby mohla být s námi v tento velmi zvláštní den,“ dodává žena.

Debřin snoubenec, který si nepřál zveřejnit své jméno, ji v jejím nápadu podpořil. A na příští rok plánují svatbu. „Mám štěstí, že moji blízcí rozumějí tomu, co dělám,“ tvrdí Debra.