Socha Havla na Maltě má problém: Narušuje symetrii zahrad, tvrdí úřady

Celý případ má nyní na stole maltský Úřad pro životní prostředí a územní plánování, který by měl rozhodnout příští čtvrtek. Žádost přitom již dříve získala souhlas Úřadu pro dohled nad objekty kulturního dědictví. Ten uvedl, že pomník nebude mít žádný negativní dopad na hradby, u kterých se nachází, ani na výhled na město. S jeho vybudováním souhlasí i maltská vláda, která je vlastníkem pozemku.

List Malta Today v této souvislosti poznamenal, že Havel v roce 2002 navštívil Maltu. Tehdy jej ve své rezidenci San Anton hostil tehdejší prezident Guido de Marco. Prý se tehdy s oblibou vytrácel z prezidentského paláce, aby si dal pivo v hospůdkách ve městě.

Václav Havel si jistě zaslouží pietu a místo v národním pantheonu a datum 18. prosince se zatím bez oficiálního posvěcení stává dnem Václava Havla. Jedny z těch velmi významných slepých skvrn a omylů, které jsme po něm zdědili, se týkají zahraniční politiky. Havel nás na jedné straně dovedl do NATO a na práh Evropské unie. Na straně druhé ovlivnil naší dlouhodobou zahraničně-politickou vizi v několika ohledech velmi negativně.

Nepříliš šťastným dědictvím Václava Havla v zahraniční politice je to, co bychom mohli nazvat pozlátkem lidských práv, píše denikreferendum.cz. Václav Havel zůstal až dokonce svého života v zajetí bipolárního vidění. O porušování lidských práv, která jsou buď přiznána všem a jsou univerzální, nebo neplatí, se ovšem zajímal jenom tam, kde to bylo v souladu s politikou Washingtonu. Takže například Kuba je problém, Bahrajn nikoli, Čína je problém, Saudská Arábie, či Izrael nikoli.

Byl to Noam Chomsky, kdo upozornil na tuto zvláštní slepotu východoevropského disentu, z níž je nejvyšší čas se vymanit. Jedním z největších omylů v zahraničně-politické vizi Václava Havla byla představa, že Spojené státy jsou a mají být garantem svobody. Jsou, ale jenom potud, pokud je to v jejich zájmu. Zmíněné Guantanámo, mimosoudní popravy, terorizace civilního obyvatelstva bezpilotními letadly v Pákistánu, nebo proces s Bradley Manningem jsou dokladem toho, jak moc se Havel mýlil a jak by bylo hloupé a dětinské držet se jeho omylů.