Milionář poškodil zmrzlinářské auto, vadila mu otravná melodie

Nilsson (71) se přiznal, že pneumatiky loni v létě za použití vrtačky zničil, když zmrzlinářské auto parkovalo poblíž jeho domu v jihošvédském Vellinge. U soudu nyní tvrdí, že ho melodie obtěžovala a že řidič jejím vyhráváním porušil obecní vyhlášku o dodržování hlukových limitů.

"Nesmírně ho to rozčilovalo a duševně mimořádně trpěl," uvedl Nilssonův právník. Čin švédského podnikatele mezitím vyvolal ve Švédsku debatu o tom, zda už není překonané lákat zákazníky k pojízdným prodejnám pomocí znělek.

Největší spotřebu mražených krémů má podle statistik obyvatelstvo Spojených států, Nového Zélandu a pak Dánska. O prvenství v její výrobě se dohadují mnozí - budete-li pátrat v amerických zdrojích informací, dozvíte se, že to byli právě Američané, kteří ji uvedli na trh, Italové si budou hájit své a mají zřejmě pravdu. S nároky na primát přispěchají i Angličané, Francouzi a Číňané, informuje frigomat.cz.

V každém případě je jisté, že babylónští vládci si nechávali přivážet z hor sníh, který pojídali ochucený ovocnými šťávami. Stejně činili faraoni nebo římsky císař Nero. Je ovšem otázkou, zda lze prastarou lahůdku považovat za zmrzlinu, nebo šerbet. To samé si prý dopřával čínský císař Tang z dynastie Šang v sedmém století našeho letopočtu.

Jisté je, že všichni labužníci byli odkázáni na přírodní zdroje sněhu do doby, než v roce 1550 Ital Blasius Villafranca přišel v Římě nato, že cokoli ochladit pod bod mrazu lze pomocí ledu prosypaného solí nebo ledkem. Na tomto principu pracují dodnes domácí zmrzlinové strojky. Stejně ale bylo potřeba nejdřív si opatřit led, což v teplých krajích bylo záležitostí nákladnou. Na zmrzlině si tedy mohli pochutnávat například francouzský Ludvík XIV. nebo jeho anglicky kolega Karel II., mezi lid prostý se tato lahůdka dostala až mnohem později.