Lechtivá surikata baví svým chichotáním internet

Podle některých systematiků se původní čeleď cibetkovitých (Viverridae) rozděluje na dvě samostatné čeledi - cibetkovité a promykovité. Mezi cibetkovité s 35 druhy patří ženetky, cibetky, lisangové, binturong, ovíječi, fosa, nandinie, mampalon, pucholové a fanaloka. Obývají Afriku, Madagaskar, jižní Asii a jižní Evropu. Do čeledi promykovití (Herpestidae) se 40 druhy patří promyky, mangusty, galidie a právě v dalším textu zmiňovaná surikata, informuje ifauna.cz.

Zdroj: YouTube

Surikata žije v suchých polopouštích a stepních oblastech jižní Afriky. Najdeme ji v koloniích, které mohou mít 20-30 zvířat. Při spojení několika rodin může počet jedinců dočasně stoupnout i na dvojnásobek. Celá kolonie se řídí přísnými pravidly a vysoce organizovanou sociální strukturou. Ve starší české literatuře můžeme surikaty najít pod jménem hrabačky. Toto označení plně vystihuje jejich schopnost hrabat, čehož využívají k vyhrabávání vlastních nor s mnoha chodbami, vchody i východy. Kolonie může ale obývat i různé skalní pukliny a štěrbiny, nebo využije již vybudované nory jiných savců.

Psali jsme: Rybáři vysvobodili mládě delfína, jako díky jim zatancovalo. Podívejte se  

Jako pozorovací stanoviště mohou použít hromadu zeminy, kořeny, kmeny a dokonce i korunu nejbližšího snadno přístupného stromu, na který jsou schopni vylézt. Jedinec na hlídce stojí na zadních a neustále pozoruje okolí nory, ale i oblohu. Při spatření jakéhokoliv nebezpečí vydá varovný signál a celá tlupa ihned zmizí v noře.