Skandál v Německu: Křesťanská strana CDU se islamizuje?

Yasar Calik, německý politik s tureckými kořeny kandidující na zastupitele západoněmeckého města Neuss, rozdával během své kampaně na ulici tašky s neobvyklým logem své strany. Uvnitř písmena C, které v němčině zkracuje slovo křesťanská, byl natištěn půlměsíc s hvězdou, tedy muslimský symbol z turecké vlajky. Podle DPA vnímalo mnoho kolemjdoucích takový symbol jako urážku.

"Byla to chyba," uvedl sedmatřicetiletý Calik v rozhovoru s agenturou DPA. "Respektuji křesťanskodemokratický charakter strany," zdůraznil.

Vedení CDU celý incidentu považuje za uměle zveličený. Nejedná se prý v žádném případě o počínající islamizaci strany.

Na přelomu 40. a 50. let 20. století vstoupila západoněmecká ekonomika do období rychlého a trvalého hospodářského rozvoje spojeného s koncem 2. světové války. Důsledkem rychlého hospodářského rozvoje byl nedostatek pracovních sil a to především v odvětvích, které pro německé obyvatelstvo nebyly dostatečně atraktivní. Nedostatečný počet pracovníků nebyl snížen ani s příchodem imigrantů z východního Německa a proto vláda Spolkové republiky uzavřela v prosinci 1955 smlouvu s Itálií, díky které do Německa zamířila první vlna pracovníků z oblasti apeninského poloostrova. Podobná smlouva byla v roce 1960 uzavřena se Španělskem a Řeckem a během několika následujících let i s Tureckem, Marokem, Portugalskem, Tuniskem a Jugoslávií.

V letech 1955 – 1973 prováděly náborové komise výběr pracovních sil ze zahraničí na základě rotačního systému, který měl zaručit, že se příliv pracovníků bude obměňovat pravidelně, ale vzniklé smlouvy mezi Německem a zmíněnými státy bylo možné snadno prodloužit. Z toho důvodu byl do smlouvy s Tureckem v letech 1961 – 1964 doplněn maximální pobyt zahraničních pracovníků na dobu dvou let. Příchodem nových pracovních sil byla posílena především oblast zemědělství, hornictví a stavebnictví. Turci i další imigranti přicházeli do Německa s nadějí na lepší životní úroveň. Krátce před rokem 1973 bylo už v Německu 2,5 milionu imigrantů a roku 1973 bylo najímání pracovníků ze zahraničí zastaveno, protože pracovní trh byl nasycen.

Vzhledem k povolenému slučování rodin z roku 1974 příliv Turků do Německa pokračoval, a to i po přerušení náboru cizinců na pracovní trh. Slučováním rodin začala druhá generace Turků v Německu a to buď narozením přímo v Německu anebo přistěhováním se za rodiči. Druhá generace tureckých přistěhovalců na rozdíl od té první, která pracovala především v průmyslu a zemědělství, si už zakládala vlastní firmy, především menší živnosti, například prodej rychlého občerstvení jako dönerkebab nebo currywurst. Do třetí generace můžeme zařadit dnešní děti, které za přistěhovalce považovat nemůžeme. Záleží pouze na nich, do jaké míry se cítí být Turkem a do jaké Němcem, informuje hks.re.