Exodus na Sicílii pokračuje, námořnictvo zachránilo přes 3000 uprchlíků

Podle italského deníku deníku La Repubblica, který situaci nazval "nekončícím exodem na pobřeží Sicílie", byli mezi imigranty mířícími do Evropy na přeplněných lodích zejména Syřané a Egypťané.

Lodě italského námořnictva zamířily s uprchlíky do několika sicilských přístavů. Například do města Porto Empedocle dorazila loď Euro převážející celkem 531 imigrantů, kteří pocházeli kromě Sýrie i z Eritreje, Tuniska a Palestiny. Mezi běženci na této lodi bylo 121 žen, čtyři z nich těhotné, a 42 dětí.

Evropané po dlouhá staletí migrovali z Evropy do celého světa z důvodů náboženských, ekonomických, vojenských či dobrodružných. Po dlouhá staletí počet emigrantů za hranice Evropy několikanásobně převyšoval počet imigrantů přijíždějících do Evropy. S těmito evropskými emigranty se do světa dostával evropský modus vivendi, který vycházel z anticko-křesťanské tradice. Ve 20. století, a to zejména v jeho 2. polovině, se však karta začala obracet. Evropa se stále častěji stává domovem mnoha migrantů ze všech možných koutů světa, ať už z důvodů ekonomických, či za účelem samotného přežití.

Ekonomický boom a nedostatek levné pracovní síly zejména v 60. letech 20. století způsobil, že vlády evropských kapitalistických zemí sami iniciovaly pracovní programy pro přistěhovalce, kteří by uspokojili zvyšující se nabídku pracovních příležitostí. Z důvodů bipolární konfrontace se "západní" Evropské země poohlédly po levné pracovní síle nejprve na jihu Evropy, následně také v zemích "třetího světa", které se v té době snažily vymanit z koloniálního područí. Zahraniční pracovníci, kteří byli získáni na základě bilaterálních dohod, přicházeli nejprve jen na určitou dobu nebo s otevřeným časovým horizontem.

S ekonomickou stagnací se v 70. - 80. letech objevuje nová vrstva chudých, dlouhodobě nezaměstnaných lidí. Není náhodou, že se v těchto letech začínají objevovat první známky rasismu a xenofobie, které se časem rozšířily do politické roviny. Každá země se s problémem integrace přistěhovalců a jejich potomků (mnohdy již plnoprávných naturalizovaných občanů) vypořádala po svém. Například Velká Británie zvolila spíše multikulturní model, Francie asimilacionisticko-integrační a Německo model dlouhodobých víz bez občanství. O žádné zemi však nemůžeme říci, že zde byl zvolený integrační model úspěšný, informuje e-polis.cz.

Na příkladě Nizozemí můžeme vidět, že velmi liberální multikulturní model může zdánlivě víceméně fungovat, ale až do té doby, kdy se ekonomický růst změní v ekonomickou stagnaci. Nicméně i v dobách ekonomického růstu v Nizozemí by se nedalo říci, že zvolený model vede k rovnosti mezi přistěhovalci a domácím obyvatelstvem - spíše naopak vedl stále více k jejich sociální a rezidenční segregaci,