Překvapení: Španělé jsou proti zpřísnění zákona o potratech

Podle agentury Metroscopia, která se specializuje na průzkumy veřejného mínění, 60 procent osob dotázaných v této anketě odpovědělo, že chtějí, aby příslušný zákon zůstal beze změny. Ve věkové kategorii 18 až 34 let se takto vyjádřilo dokonce 71 procent respondentů.

Změna zákona, kterou navrhuje vládnoucí konzervativní Lidová strana (PP), by ze Španělska udělala zemi s jednou z nejtvrdších právních úprav potratů v Evropě. Proti takovému kroku se už v zemi konalo více protestů za účasti tisíců lidí.

Dosavadní zákon, podobně jako v dalších evropských zemích, umožňuje umělé přerušení těhotenství v prvních 14 týdnech těhotenství a pro šestnáctileté a sedmnáctileté dívky nevyžaduje svolení rodičů.

Změna navrhovaná vládou by byla krokem zpět k situaci před rokem 2010. Opět by dovolovala potrat jen v případech znásilnění nebo při ohrožení života matky, které by ale museli potvrdit lékaři.

Češkám kdysi hrozilo pět let za mřížemi

Tuzemská potratová politika byla do poloviny 20. století stejná jako ve většině evropských zemí. Okolnosti nelegálních potratů upravoval rakouský Říšský zákoník z roku 1852, který s drobnými změnami přejala po roce 1918 i samostatná Československá republika. Tato právní norma nerozlišovala mezi důvody – všechny interrupce je hodnotila jako zločin a neúprosně trestala. Za nedokonaný pokus o ukončení těhotenství mohl soud ženě vyměřit 6–12 měsíců odnětí svobody, za dokonaný skutek hrozil trest těžkého žaláře od 1 do 5 let.

Částečnou změnu přinesl nový trestní zákoník přijatý roku 1950, který ve věci umělých potratů kopíroval stalinský model z roku 1936. Tento zákon poprvé umožnil legálně ukončit těhotenství, pokud donošení či porod dítěte ohrožovaly život a zdraví ženy nebo hrozilo-li genetické poškození plodu.

„U nás dnes nepláčí ženy proto, že přibude do rodiny nový občan, jak to musí činiti ženy v kapitalistických zemích, kde je vysoká nezaměstnanost... Zkušenosti nás však přesvědčují, že ani v podmínkách socialistické výstavby, kdy existují tak velké možnosti pro šťastné mateřství, problém potratů není vyřešen," konstatovala poslankyně Věra Šťastná, když v prosinci 1957 předkládala parlamentu návrh zákona č. 68/1957 Sb., o umělém přerušení těhotenství.

Roční počet kriminálních potratů se v polovině 50. let odhadoval nejméně na 100 tisíc a na komplikace po pokoutně provedeném interrupčním zákroku stále umíralo 3x více žen než na komplikace při porodu, tedy 40–50 do roka.

Zákon č. 68/1957 Sb. byl schválen. Problematika interrupcí byla vůbec poprvé vyňata z obecného trestního práva a ošetřena speciálním zákonem, který určil, komu a za jakých podmínek lze zákrok beztrestně provést. Poprvé byly vedle zdravotních indikací zohledněny také rodinné okolnosti a sociální podmínky. Nadále bylo striktně zakázáno provádět interrupce mimo zdravotnická zařízení, aby se zabránilo andělíčkářství, stát však přestal postihovat ženy, které si od těhotenství chtěly pomoci vlastní rukou, informuje zdravi.e15.cz.