Výprask církvi: Polští katolíci ve velkém bojkotují nedělní mše

"Znamená to, že každým rokem stále méně Poláků přichází na nedělní mše. V absolutních číslech od roku 2003 chodí do kostela o dva miliony méně Poláků, tedy nyní přichází více než deset milionů," uvedl kněz Wojciech Sadloń, který řídí církevní statistiky.

Jsou sice diecéze, kde je účast na nedělních mších nadále nadpoloviční, v okolí Tarnowa dosahuje dokonce 69 procent, ale celkově všude účast klesá a kupříkladu ve štětínské diecézi chodí na mši jen každý čtvrtý věřící.

Místo mše Poláci podle profesora teologie Tomasze Wielebského stále častěji dávají přednost trávení času s rodinou, četbě, televizi, procházkám, kinu, divadlu či sportu.

"Problém spočívá i v tom, že polské farnosti neskýtají možnosti společného trávení volného času v neděli," vysvětlil Wielebski. Dodal, že až dvě třetiny farníků by uvítaly, kdyby na faře fungovala kavárna či se hrála divadelní představení.

"Je nesporné, že katolická církev přispěla k pádu komunismu v Polsku a i když skutečná víra je něco jiného, lze jasně říci, že v Polsku osmdesátých let hrála katolická církev vůdčí roli v životě Polska. Avšak po roce 1989 se situace začala měnit. Najednou měli lidé možnost vybírat si z celého spektra nejrůznějších činností a nabídka církve se tím stala o hodně méně atraktivní. Povznášející role církve byla také slabší - najednou přestala být církev jedinou věcí, k níž se člověk mohl upínat v naději na lepší budoucnost. Lepší budoucnost byla přece rovnou za rohem, ze všech občanů se měli rázem stát miliardáři a Polsko se rychle mělo stát novým Japonskem," vysvětluje pro Britské listy Tomasz Oryński, náměstek šefredaktora časopisu www.gazetae.com a absolvent českých a středoevropských studií na univerzitě v Glasgow.

"Lidé najednou začali být plni nadějí a i když se museli potýkat během tvrdých reforem, realizovaných ekonomem Leszkem Balcerowiczem, s množstvím každodenních problémů, měli přístup k věcem, o nichž se jim jen před několika lety mohlo jen snít. Církev si uvědomila, že její dobré časy skončily. Kněží dělali všechno, co bylo v jejich silách, aby si zajistili vliv, což nebylo zas tak obtížné, protože první generace nové politické třídy získala své zkušenosti v opozici a to by nebylo bývalo možné bez církve. Většina lidí zastávala názor, že Polsko katolické církvi musí být vděčno za hodně. Takže byly konkordát a zavedení náboženství do škol téměř prvními opatřeními svobodného Polska. Brzo zaplavily školy hordy katechetů a armáda kaplanů si zajistila vliv všude - od armády přes olympijský výbor až po skaut. Všude na úkor státu," tvrdí Oryński a dodává:

"Avšak navzdory všem těmto akcím a stále silné všeobecné podpoře začala klesat návštěvnost kostelů. Zavedení výuky náboženství do veřejných škol se ukázalo být fatální chybou. Hodiny katechismu ztratily atraktivitu zakázaného ovoce a staly se jen další normální hodinou, která byla ale ve srovnání s jinými předměty jaksi nefunkční. Žákům začalo nevadit, že propadnou z náboženství. Archaické metody náboženství a ztráta autority kněží vedly k tomu, že pro mnoho žáků se hodiny náboženství staly příležitostí k tomu, aby si vyzkoušeli, jak daleko mohou dojít při provokování učitele."