Další sankce proti Rusku? Z EU zní bojová rétorika

"Jednám s (německou kancléřkou Angelou) Merkelovou a (francouzským prezidentem Françoisem) Hollandem o nových krocích a sankcích. Rusko musí pochopit, že budou následovat skutky," prohlásil premiér. Rusko podle něj musí zastavit podporu východoukrajinských separatistů a skoncovat s dodávkami zbraní přes rusko-ukrajinské hranice.

Agentura Reuters dnes s odvoláním na bruselské diplomaty napsala, že navzdory bojovné rétorice se v úterý evropská diplomacie sotva odhodlá k tvrdším krokům proti Rusku. Leccos prý ale bude záviset na stanovisku Nizozemska, nejvíce postiženého čtvrteční katastrofou.

Brusel nepůjde daleko za nynější cílené sankce vyhlášené proti jednotlivcům a podnikům, píše agentura. Rámec těchto opatření, vyhlášených minulý týden, může ale být tvrdší. Dosud totiž platí rozhodnutí, že seznam postižených osob bude sestaven až koncem července.

O důraznějším postupu podle diplomatů nemohou rozhodnout ministři zahraničí, ale premiéři. I v tomto ohledu prý může být rozhodující názor Nizozemska. Příští schůzka unijních premiérů se ovšem uskuteční až 30. srpna, i když předsedové vlád mohou svolat mimořádné zasedání.

Brusel navázal formální vztahy s Moskvou v roce 1989, ještě před pádem Sovětského svazu (SSSR). Výsledkem prvních jednání byla Dohoda o obchodní a hospodářské spolupráci, podepsána 18. prosince 1989 mezi SSSR a Evropskými společenstvími. Obě strany v dokumentu vyjádřily svůj zájem rozvíjet vzájemnou spolupráci. Skutečná kooperace ovšem započala až přijetím Dohody a partnerství a spolupráci 24. června 1994. Tento základní dokument rusko-unijních vztahů se věnuje rozvoji spolupráce v široké škále oblastí, včetně politiky, obchodu, nebo právních i humanitárních otázek.

V duchu překotných snah o demokratizaci pod vedením prezidenta Jelcina, ve výčtu společných cílů Dohody figuruje i podpora „ruských snah o konsolidaci své demokracie, rozvoj hospodářství, a kompletní přechod k tržnímu hospodářství", stejně jako „vytvoření podmínek pro budoucí vytvoření zóny volného obchodu" mezi EU a Ruskem. Zásadním východiskem pro rozvoj vztahů by měl být respekt demokratických principů a lidských práv.

Zatímco v roce 1994 byla vzájemná obchodní výměna minimální, dnes je situace zcela jiná. Rusko je pro Evropskou unii třetím největším obchodním partnerem po Spojených státech, Číně a Švýcarsku. Pro Rusko EU dokonce představuje téměř 1/5 obchodu, tedy vůbec nejvíce. EU je rovněž zdaleka největším investorem do Ruska. Unie je hlavním importérem ruských energetických zdrojů a odběratelem největší části ruského zemního plynu. Rusko je také druhým největším dodavatelem ropy a ropných produktů do Evropské unie. Zejména kvůli závislosti EU na importu energetických surovin, je unijní obchod s Ruskem dlouhodobě deficitní, uvedl euroskop.cz.