Předák proruských rebelů vyzval Porošenka na souboj, může si prý vybrat zbraň

"Vezměme si příklad z dávných slovanských vojevůdců a slavných kozáckých velitelů a dohodněme se na souboji. Kdo vyhraje, ten ať stanoví poraženým své podmínky," napsal Plotnickij Porošenkovi v otevřeném dopisu, z něhož citovala ruská agentura TASS. "Dokažte, že jste připraven prolít i vlastní krev. Přijměte mou výzvu," vybídl Porošenka.

Plotnickij, který byl počátkem měsíce prohlášen za hlavu neuznávané Luhanské lidové republiky, prý nepochybuje o svém vítězství, prohru v duelu si ani neumí představit.

"Mám na mysli nejen pěstní souboj - výběr zbraně a místa přenechávám Petru Alexejeviči (Porošenkovi). Ať rozhodne, kde a v čem se cítí silný. Jsem připraven," řekl Plotnickij novinářům. Nemá prý ani námitky proti vysílání souboje v přímém televizním přenosu.

Kyjev výzvu odmítl. "Plotnickij je hoden pouze souboje s ukrajinským soudem, ne s prezidentem," vzkázala podle agentury Interfax mluvčí ukrajinské diplomacie.

Souboje patřily ke starému kodexu cti bojovníků, šlechty a později zejména důstojníků. V době romantismu (19. století) se souboje rozšířily i mezi měšťany a hlavně studenty.

Křesťanská církev souboje od roku 1215 zakazovala a klasifikovala jako vraždu (respektive dvojí pokus o vraždu), podobně jako pozdější právní systémy států, v důstojnických sborech se však za jistých okolností pokládaly za povinnost, v Německu a v Rakousku až do první světové války. Protože však byly už v 19. století většinou zakázané, konaly se brzy ráno na nějakém odlehlém místě.

Mezi slavné oběti soubojů patří ruský básník Alexandr Sergejevič Puškin (1837), americký politik Alexander Hamilton (1804), francouzský matematik Évariste Galois (1832) nebo německý dělnický vůdce Ferdinand Lassalle (1864).