Rusové se připravují, máme mít strach? Šojgu tlačí na Putina

"Totéž by se mělo týkat i federálních úřadů," naléhal Šojgu na prezidenta. Šojgu také požadoval, aby se nové dálnice stavěly tak, aby se v případě potřeby daly snadno použít jako záložní letiště pro vojenské letouny.

Šojgu podle tisku žádal o školení gubernátorů z "abecedy mobilizace pro případ války" pod vlivem zkušeností ze zářijového cvičení Východ 2014, během kterého měly i místní úřady ve 13 regionech plnit úkoly přidělené na válečný čas. Gubernátor Sachalinu ale "propadl" z mobilizace záložníků a prý nebyl jediný.

Během rozsáhlé srpnové mobilizace ukrajinských sil do boje proti proruským separatistům na východě země si i ruské ministerstvo obrany usmyslelo zmobilizovat záložníky, které povolalo na dvouměsíční cvičení. Jedním z prvních záložníků byl i místopředseda dolní komory parlamentu Vladimir Žirinovskij, který při této příležitosti požadoval "zmobilizovat celý parlament".

"Severoatlantická aliance vznikla jako odpověď na hrozbu ze strany SSSR, jak ji vnímaly země západní Evropy, a taky jako součást redefinované americké strategie zadržování, vnášející do původního konceptu zadržování vojenský aspekt. Ale nebyla nikdy "protiruská". Ani po konci studené války, kdy z institucionálního hlediska nová bezpečnostní architektura v Evropě – vycházející z rozšiřujícího se NATO, postupně pohlcujícího země bývalé Varšavské smlouvy a tři bývalé sovětské republiky v Pobaltí – Rusko nezahrnovala," říká Ondřej Ditrych, pracovník Ústavu mezinárodních vztahů..

"Dnes dochází k tomu, že po expedičním období, kdy se NATO pokoušelo hledat svou roli v nové situaci skrze krizový management (out of area, or out of business) je znovu posilován pilíř kolektivní obrany členských států. Aliance k tomu měla mimochodem nakročeno už nejméně od přijetí poslední strategické koncepce v Lisabonu (2010) a dění na Ukrajině tento trend jenom umocnilo. Ukrajině NATO taky pomáhá. Na summitu ve Walesu byl schválen balíček ve výši 15 milionů EUR určených na léčbu zraněných, kybernetickou obranu, logistiku a posílení velících a komunikačních kapacit. Aliance kromě toho posílila přítomnost svých poradců v Kyjevě a na západě země se nedávno řada členských států zúčastnila cvičení Rapid Trident," tvrdí Ditrych.

A dodává: "Není pochyb o tom, že Moskva vnímá jak posilování kapacit kolektivní obrany, tak působení NATO za svými východními hranicemi negativně jako pokus o zatlačování (roll back) Ruska a omezování jeho vlivu v oblasti jeho historického impéria. Žádný takový "ďábelský plán" ale neexistuje. Reakce NATO na ukrajinskou krizi i její dlouhodobá východní politika jsou výslednicí řady odlišných zájmů a postojů členských (a na členství aspirujících) států. A i když se dnes na tom, že bezpečnostní prostředí na východ od hranic Aliance doznalo značných změn a ta na to musí reagovat všichni shodnou, povaha této reakce vtělená do Readiness Action Plan je kompromisem, řada členských států hledí v analýze rizik stále na jih spíš než na východ a nedá se vyloučit, že za pár let, pokud konflikt na východní Ukrajině zamrzne ve stylu Podněstří, budou vztahy s Ruskem nějakým způsobem narovnány, ačkoliv už asi nikdo nebude hrát hru na strategické partnerství."