Konec integrace Ukrajiny? Peníze vládnou, Porošenko se brání

Porošenko před pár týdny zveřejnil svoje úspěchy v boji proti korupci a také plány na to, jak dalším takovým praktikám do budoucna zabránit. Chystá se tedy volby učinit více transparentním, vytvořit novou policejní složku a celkově celý systém otevřít ukrajinským obyvatelům. Kuzio ale zjistil, že s tou transparentností to ale není tak úplně v pořádku. Když Porošenko prohlásil, že „za minulý rok bylo z korupce usvědčeno 2 702 bývalých úředníků", a Kuzio požádal ukrajinskou vládu o seznam jmen stíhaných, bylo mu řečeno, že jména jsou „tajná". Transparentnost systému tedy tak hned vzala za své.

Kuzio si myslí, že neochota umožnit lidem prozkoumat Porošenkovy reformy pod drobnohledem musí o něčem svědčit. Ukrajinský prezident je pod velkým tlakem Washingtonu, Bruselu, mezinárodních finančních institucí a obyvatel samotných, nicméně pouhá změna názvu hlavního zákon prosazujícího orgánu z „milice" na „policii", podle Kuzia nezaručí „obrodu nafouklého, zkorumpovaného a nekompetentního ministerstva vnitra" a pozitivní titulky v novinách nezakryjí fakt, že prezidentova protikorupční kampaň se ocitla na mrtvém bodě. Navíc drtivá většina Ukrajinců se směrem, který země nabrala, nesouhlasí. Jako hlavní důvody uvádí právě korupci a boj s pro-ruskými separatisty na východě.

Oligarchové u moci

Podle Kuzia je ale hlavním problémem boje s korupcí to, že vždy začala od vrchu, od nejvýše postavených politiků a podnikatelů a právě tady Porošenkovy snahy selhávají. Není to proto, že by jeho stát ohrožovalo drobné úplatkářství, jako spíš všudypřítomný vliv oligarchů vlastnících „dobře propojený systém společností a jejichž dominance v klíčových sektorech ekonomiky je posílena vlastnictvím aktiv vlivných médií."

Ztělesněním takového statutu byl bývalý prezident Janukovyč, kterého sesadilo hnutí Euromajdan, jež právě proti korupci také bojovalo. Je ironické, že ve volbách následujících Janukovyčův pád nebyl zvolen nikdo jiný, než miliardář a politik Porošenko. Anders Aslund ve své nové knize „Ukraine: What Went Wrong and How to Fix It" (Ukrajina: Co se pokazilo a jak to napravit) tvrdí, že pokud mají být reformy úspěšné, „musí být moc oligarchů zlomena".

Ukrajinci Porošenkovi nevěří

Porošenko si tohle uvědomuje, a proto také zařadil proces „deoligarchizace" mezi jeden ze svých pilířů protikorupční kampaně, což vedlo k odvolání několika vysoce postavených úředníků a přijetí tvrdého lustračního zákona, jenž měl systém zbavit byrokratů ze sovětské éry, tvrdí Kuzio. Obyvatelé Ukrajiny to ale Porošenkovi nevěří. Podle nedávného výzkumu veřejného mínění „40 % Ukrajinců nevidí žádné změny a 32 % věří, že změny jsou až příliš pomalé." S čímž souhlasí i kritici – zatčení jen několika málo vysoce postavených lidí je pouze „laciným tyátrem" a „Potěmkinovou vesnicí prázdných zásahů." Vedoucí civilní organizace vyzývají Porošenka k činům.

Ten je totiž stále neschopný ovládnout ekonomiku země a hlavní televizní kanály, kontrolu nad nimi stále mají ukrajinští oligarchové. Prezidentův proces „deoligarchizace" se na nejvyšších představitelích míjí účinkem, protože jsou podle ukrajinských zákonů prakticky nepostižitelní. Jedinou hrozbou tak zůstává rozčilený dav a civilní organizace, jež žádají zahájení trestního stíhání.

Začít se musí u energetického sektoru

Kuzio dále tvrdí, že začít se musí hlavně ukrajinským energetickým sektorem, který ze státu vysává miliardy. Nejvlivnějším je pravděpodobně Dmytro Firtaš, jenž je spolu s ostatními členy nazýván jako „gas lobby" (plynová lobby, pozn. redaktora) a který měl vzájemně prospěšné vztahy se všemi ukrajinskými prezidenty (včetně Porošenka), kanceláří žalobce a bezpečnostními službami už od 90. let.

Zhruba měsíc po Euromajdanu, jenž začal 21. listopadu 2013, se Porošenko vydal s Vitalijem Kličkem do Vídně, kde Firtaš čekal na soud kvůli svému vydání do Spojených států. Tam se domluvili, že Porošenko výměnou za podporu oligarchů dá „gas lobby" imunitu před trestním stíháním. Porošenko tak porušuje svoje sliby a navíc dává šanci proti-revolučnímu hnutí.

Euromajdan – další promarněná šance?

S tím, jak se blíží druhé výročí od začátku Euromajdanu, jsou Ukrajinci čím dál více rozčarovaní situací ve své zemi, nacionalističtí populisté získávají oblibu a volají po sesazení Porošenka, zatímco pro-ruské síly a oligarchové nejsou zkorumpovaným soudním systémem nijak ovlivněni.

Podle Kusia musí Porošenko začít své sliby dodržovat, pokud tak neučiní, dojde k úplnému zastavení integrace Ukrajiny do Evropy a na Euromajdan se pak bude vzpomínat stejně neslavně, jako na Oranžovou revoluci před deseti lety.