Ukrajina neplní své sliby? Přišli bojovat za Ukrajinu, teď zůstali opuštění

Když vypukla válka mezi separatisty a ukrajinskými silami, přidali se k obraně Kyjeva podle serveru stovky Rusů, Bělorusů a dalších cizinců. Teď ovšem zůstali opuštěni. V květnu 2014 uviděl tehdy devatenáctiletý student Rudolf z východoběluruského města Homel příspěvek na Facebooku, který ho inspiroval a přiměl ho vydat se na Ukrajinu. „Toto není válka mezi Ruskem a Ukrajinou, to je válka mezi svobodou a bezprávím," napsal tehdy na sociální sítě Semen Semenčenko, blogger a velitel praporu bojujícího na Donbasu proti proruským separatistům.

Právě on apeloval na soucit Rusů a Bělorusů a vyzval je, aby pomohli svým bližním, když je nejvíce potřebují. Oznámil, že on do své jednotky přijme i cizince, kteří „sdílejí naše názory a chtějí pomoci". Rudolf na tuto výzvu odpověděl – vzal si akademické volno a odešel ze své univerzity do Kyjeva.

Tam podepsal smlouvu, díky které se stal členem Semenčenkova praporu. Ten byl součástí ukrajinské národní gardy a pomáhal ukrajinské armádě v oblasti Doněcku a Luhansku. „Viděl jsem to jako svou povinnost. Bránit Ukrajinu před ruskou agresí, která se šíří i do všech sousedních zemí," uvedl pro server Foreign Policy bývalý student informatiky, který pracoval jako člen radiokomunikační jednotky.

Měsíce poté, co přestal bojovat, se Rudolf zasekl v Kyjevě. Aktuálně žije u svých přátel a přespává na pohovce. Zoufale se snaží zlegalizovat svůj nový ukrajinský život. Jeho devadesátidenní vízum, na které se do země dostal, už dávno vypršelo, a kvůli jeho účasti v bojích se na něj zaměřilo běloruské KGB, takže nemůže domů.

Rudolf je podle serveru jen jedním z několika set zahraničních dobrovolníků, většinou Rusů a Bělorusů, kteří na Ukrajině uvízli poté, co své životy nasazovali v bojích za kyjevskou vládu. Za to prý měli slíbeno, že získají ukrajinský pas. Ukrajinská armáda totiž jinak cizince nepřijímala.

Muži, kteří trénovali s gardou a slíbili věrnost Ukrajině předtím, než vstoupili do boje, se ale ukrajinských pasů doteď nedočkali. Ministr vnitra Arsen Avakov jim slíbil, že jejich žádosti budou vyřízeny ve „zrychleném řízení". Jenže ve chvíli, kdy se jejich prapor stal oficiálně součástí Národní gardy, jejich papíry nebyly dál úřady zpracovávány, což znamená, že nedostali ani občanství, ani výplaty. Bojovníci z řad cizinců se domnívali, že se vše vyřídí později, až budou separatisté poraženi.

„Nakonec nás tlačili na východ, aniž by náš problém vyřešili. Mysleli jsme si, že je to v pohodě, že budeme pokračovat, zvítězíme a pak se to vyřeší. Ale nakonec se stalo, že vojáci ustoupili, konflikt zamrzl a všichni bez dokladů byli jednoduše zbaveni civilního života, aniž by měli nějakou naději na žití," komentuje svůj aktuální stav Rudolf.

Velitelé ukrajinských dobrovolných praporů prý už několikrát zaslali prezidentu Petro Porošenkovi seznamy zahraničních bojovníků, kteří si podle nich zaslouží získat občanství. Jenže z prezidentské kanceláře nedostali žádnou odpověď. Od prosince 2014 má přitom hlava státu možnost udělit občanství speciálním dekretem, díky kterému už ukrajinský pas získali další lidé včetně americké investiční bankéřky Natalie Jaresko, nyní ministryně financí, a litevského investičního bankéře Aivarase Abromaviciuse, aktuálně ukrajinského ministra obchodu.

„Chtěl bych pozdravit mé bojující soudruhy. Voláte k prezidentovi Ukrajiny. Pokud jde o udělení ukrajinského občanství pro Rusy a Bělorusy, kteří bránili čest země a nezávislost státu, podepíšu dekret, aby jim bylo občanství uděleno, jak jsem slíbil," uvedl ve svém projevu před Evropským parlamentem v Kyjevě Porošenko, který tak reagoval i na požadavky velitelů praporů.

Vysloužil si za to velké ovace. Jenže od té doby uplynuly měsíce a občanství podle serveru Foreign Policy získali jen dva zahraniční bojovníci. Mezitím se už na tyto bojovníky zaměřila pozornost ruských i běloruských úřadů. Běloruský prezident Alexandr Lukačenko slíbil, že se „s těmi, kteří za Ukrajinu bojovali, vypořádá, až se vrátí".

Bojovník Dmitriij, který působil v praporu na Donbasu, říká, že tato situace „dokazuje, že se ukrajinskému vedení prostě nedá věřit". „Náš příběh je jako znamení. Když Porošenko vystoupí v televizi a řekne, že nás Rusko napadlo, ale my nemáme peníze na tanky, to chápu. Ale nám slíbil pasy, ty nic nestojí a podepsat dekret trvá pět minut. Proč to neudělal? Možná to udělat nechce.Pak možná také nechce vyhrát válku," uvedl čtyřicetiletý Dmitrij. I on pochází z Běloruska, od roku 2007 ale žije s ukrajinskou manželkou a dítětem nedaleko Kyjeva. Brzy bude muset zajit do Minsku, aby si obnovil svůj pas, čehož se velmi obává. „Nemáme volební právo a jsme bezbranní. Není nic, co bychom mohli udělat," posteskl si.