Pálení chodidel a znásilňování. Tohle zažívají uprchlíci

Běžte čekat se ženami!

Když se Rami Ktifan rozhodl, že se „vyoutuje", netušil, jaké problémy mu to přinese. Když jeden ze Syřanů našel mezi jeho věcmi duhovou vlajku, Ktifan odpověděl, „že je to vlajka gay lidí, jako je on sám. Myslel jsem, že jsem teď v Evropě. V Německu, kde bych už nemusel nic skrývat."

Po dalších několik týdnů byl ostatními uprchlíky šikanován, jak slovně, tak i fyzicky. Dokonce se pokusili mu uprostřed noci popálit chodidla. Útoky byly nakonec tak závažné, že byli Ktifan a další dva homosexuálové al-Doori a Suliman ubytováni v jiné části města.

Všichni tři popisují, jak do nich často při čekání ve frontě na jídlo někdo vrazil nebo je z fronty vytlačil. Někteří muži na ně dokonce pokřikovali, aby „šli čekat se ženami." Al-Doori navíc popisuje zážitek, kdy ho obestoupilo několik uprchlíků a chtělo po něm sex. Al-Doori předstíral, že s jedním z nich dobrovolně půjde, a pak utekl.

První gay uprchlické centrum

Gayové a lesby ze států, kde je čeká státní stíhání za svou sexualitu jako například Írán nebo Uganda, prchají do Evropy už několik let. Experti ale odhadují, že letos do Německa dorazí rekordní počet homosexuálně orientovaných lidí až 50 000. I přes tvrdé pronásledování však tito lidé prchají hlavně před násilím a válkou.

Jakmile se ocitnou v Evropě, jsou umístěni do přeplněných táborů a přístřešků, kde je několik z nich vystaveno vážnému šikanování. Oficiální čísla nejsou známá, nicméně Lesbická a gay federace v Berlíně a Braniborsku hlásí týdně od tří do šesti případů, ve kterých jsou gay uprchlíci oběťmi násilí včetně sexuálních útoků.

Státní činitelé v Berlíně vnímají narůstající hrozbu a tak se snaží o vytvoření úplně prvního uprchlického centra výhradně pro gaye a lesby. Incidenty nahrávají debatám, v nichž se řeší, jak integrovat stovky tisíc nových uprchlíků a jestli jich začít posílat zpět více.

Své kultury se nevzdávejte, ale...

Jouanna Hassoun, vedoucí programu Berlínské gay federace pro migranty se nechala slyšet, že uprchlíci si s sebou ze svých domovin přináší i homofobní postoje. „Tyto postoje se nezmění okamžitě," řekla.

Komentátor pro Der Tagesspiegel Harald Martenstein nedávno napsal: „Musíte zapomenout, co jste se naučili doma o tom, co je dobré a co špatné. Nemusíte se vzdát vlastní kultury, to ne. Ale musíte přijmout rovnost žen."

„Musíte se naučit, že homosexuálové a Židé jsou jako všichni ostatní. Musíte být schopní přijmout výsměch a satiru, i když se dotýká vašeho náboženství. Pokud tato pravidla nepřijmete, nemáte tu žádnou budoucnost," vysvětluje Martenstein.

Názory jsou různé

Názory na homosexualitu se mezi uprchlíky různí. Zatímco jedni tvrdí, že by neměla být ani v nejmenším tolerována, druzí si myslí, že přijetí práv homosexuálu je součástí místa, kam přijeli začít nový život.

Ali Ahmad Haydari, pětadvacetiletý otec čtyř dětí, jenž o dvě z nich přišel během války v Afghánistánu, řekl: „Nemám s tím problém. Líbí se mi ta svoboda tady. Každý by si měl žít tak, jak chce."