Putin narazil na tvrdého soupeře, míní politolog

Image silných vůdců

Turecký president Recep Tayyip Erdogan i jeho ruský protějšek Vladimir Putin nejsou dle politologa schopní a ochotní podvolit se a ustoupit. „Oběma vůdcům se jakýkoliv ústupek jeví jako projev slabosti,“ pokračuje Giragosian s tím, že pro oba je základem zachovat si tvář a udržet svou image rozhodnosti.

Toto vzájemné blafování a burácení je v zásadě zakořeněno v podobnosti obou prezidentů soudí expert. Vysvětluje, že v případě Erdogana osobní spoléhání se na impulzivní a občas unáhlená rozhodnutí dlouho definovala jeho pečlivě budovaný obraz silného a rozhodného vůdce. Z této perspektivy by jakýkoliv ústupek či kompromis v době krize znamenal nepřijatelné stažení se, dodává.  

Putin, který podle Giragosiana uvedený rys sdílí, je rovněž rukojmím svého politického obrazu coby autoritářského vůdce ochotně využívajícího krize a konflikty. „Pro Putina, především s ohledem na jeho širší konfrontaci se Západem, jsou sázky ještě vyšší, jelikož zoufale potřebuje pěstovat svou osobní auru síly,“ píše odborník.

Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.

Za mezinárodními projevy krize mezi Tureckem a Ruskem nicméně ve skutečnosti stojí domácí politický kontext, který je primárním tahounem této roztržky, deklaruje Giragosian. Pro oba vůdce je dle jeho názoru klíčové domácí publikum.

Politolog uvádí, že v Turecku je silně etablován trend stále více autoritářské vlády a agresivní netolerance vůči odpůrcům a kritice vytvořila bezprecedentní míru polarizace. Situaci srovnává s Ruskem, kde je tendence k autoritářskému vládnutí ještě očividnější, s méně demokratickou okrasou než v Turecku.   

„Kombinace populistických, osobních apelů a autoritářské politiky dlouho sloužila jako základ moci obou mužů,“ nebere si servítky politolog. Konstatuje, že pro Erdoganovu základnu stoupenců se vždy jednalo o vítěznou formuli a v Putinově případě byla ještě efektivnější, když využívala hlubší ruskou preferenci silného muže před státníkem.

Kdo padne dříve?

Giragosian varuje, že nyní se zdroj této politické síly může stát obdobně mocnou hrozbou a to ze dvou důvodů: Za první považuje přílišnou závislost na osobní síle, kterou může nebezpečně podkopat jakýkoliv přešlap či přepočítání se a rozhodný vůdce rázem zaváhá a selže. Zadruhé dle politologa existuje zásadní riziko, pokud se očekávání veřejnosti stanou nebezpečně vysoká a každé kolo krize si žádá ještě větší sílu a odhodlání.

„To je obzvláště nebezpečné v tomto případě, jelikož Erdogan a Putin čelí novému rivalovi – sobě navzájem,“ vysvětluje politolog. Soudí, že rozdíl spočívá v tom, jaké odpůrce oba vůdci doposud tradičně šikanovali, klamali a podpláceli. Erdogan se spokojil se svým agresivním vzpouzením se Spojeným státům a Evropě, přičemž kladl požadavky a většinou dostal, o co žádal. Také Putin využíval konfrontace a konfliktu, míní Giragosian, přičemž často zužitkoval kalkulovanou bezhlavost, aby uspěl. Tentokrát však tito vůdci poprvé čelí sobě navzájem a jde o spor, který nemůže vyhrát ani jeden z nich.

„Oba tito vůdci jsou si natolik podobní a jejich taktika tak stejná, že ani jedna strana nezíská navrch,“ píše Giragosian. Uvádí, že z tohoto důvodu se oba stali vězni své vlastní rétoriky, která pro obě strany činí jakékoliv ustoupení ještě obtížnější. Navzdory osobním a politickým podobnostech obou prezidentů existuje dle politologa jeden rozdíl, který naznačuje, že turecká strana padne první.

Tento rozdíl pramení z přímého rozdílu mezi Tureckem a Ruskem, myslí si Giragosian. Poukazuje, že Turecko má mnohem hlubší a pevnější institucionální systém. Na rozdíl od Putina v Rusku, jehož instituce jsou výrazně slabší a mnohem podřízenější samotnému prezidentovi, Erdoganovi se nikdy nepodařilo získat plnou kontrolu či udržet si jasnou moc nad tureckými institucemi, vysvětluje expert.  

„Turecký soudní systém, podnikatelská třída a ani ozbrojené síly se nikdy plně nepodřídily a nevzdaly,“ připomíná politolog s poznámkou, že navzdory stále větší polarizaci v zemi a zaujatým médiím zůstává legitimita tureckých institucí mnohem pevnější než populistické politické apely jakéhokoliv jednotlivce.  

EuroZprávy.cz se snaží svým čtenářům nabídnout pohled na události ze široké perspektivy. Našim cílem je nestranné zpravodajství, proto hledáme názory napříč politickým spektrem. Děkujeme za pochopení.