Čeká Rusko zhroucení? Politolog nastínil překvapivý scénář

"V loňském roce se Rusko vyhřívalo v záři anexe Krymu a agrese v Donbasu. Ekonomika, ačkoliv stagnující, se zdála být stabilní. Putin úspěšně kroužil kolem západních politiků i domácích kritiků. Jeho popularita sahala do nebe," konstatoval úvodem komentáře Motyl a dodal, že v současné době již Putinovi zbývá už jen popularita.

Vše ostatní se změnilo k horšímu; Krym i Donbas jsou ekonomicky závislé na Rusku, válka s Ukrajinou zamrzla na mrtvém bodě, ceny energií se hroutí a ruské hospodářství se zmítá v recesi. Putinova represivní ekonomická opatření namířená vůči Západu pak ruskou ekonomiku ještě více poškodily. Ani ruský postup v Sýrii se nevyvíjí tak, jak by si Kreml představoval.

Motyl tvrdí, že Putinovo Rusko ohrožují tři krize. Zatímco první je zapříčiněna pádem ruské ekonomiky, která je nekonkurenceschopná a zastaralá, druhá krize je krizí samotného Putinova politického systému. Autor v té souvislosti poukázal na to, že přílišná autoritářská centralizace prohloubila celou řadu problémů, jako je štěpení byrokracie, korupce či neposlušnost regionálních elit. Třetí krize plyne ze strategických zahraničněpolitických chyb, kterých se začal Putin dopouštět počínaje rozhodnutím zabránit Ukrajině podepsat v roce 2013 asociační dohodu s EU.

Taková situace není podle autora dlouhodobě udržitelná a Putinova legitimita nyní závisí na zdánlivě bezmezném mládí a elánu, což s sebou přináší hrozbu, že se současný vůdce stane obětí kultu své vlastní osobnosti a neopustí svůj úřad dobrovolně. Rusko se zmítá mezi hrozbou systémového rozkladu a stagnací, domnívá se Motyl.

Za takových podmínek je možné, že Putin bude ještě nějakou dobu nalézat svou legitimitu v ruském šovinismu, imperialismu a etnocentrismu. "Putin, který prohlašoval, že zachrání Rusko, se stal jeho nehorším nepřítelem. A protože žádný z těchto problémů nebude v dohledné době vyřešen, Rusko podle všeho čeká dlouhá doba potíží, která by mohla vyústit sociálními nepokoji a kolapsem režimu."

Pokud se budou tři výše zmíněné krize i nadále prohlubovat, ruská společnost se ocitne blíže ke vzpouře. "Zatímco inflace a nezaměstnanost poroste a životní úroveň bude padat, nespokojenost mezi dělníky se bude zvyšovat, stejně jako sociální nepokoje. Nespokojenost vzroste také mezi politickými a ekonomickými elitami. Jejich postavení i bohatství bude zranitelnější a jejich vůle najít vůči Putinovi alternativu poroste," uvedl Motyl a dodal, že této nestabilitě napomohou také probuzené hlasy intelektuálů a studentů a návrat nespokojených vojáků z Ukrajiny a Sýrie. Problémy mohou nastat také v 21 federativních republikách s výrazným procentem neruské populace.

Alexander J. Motyl ve svém komentáři operuje se třemi možnými scénáři vedoucími k pádu Putinova režimu. Podle prvního scénáře dojde k revoluci. Putinovi se vymstí jeho stále větší spoléhání se na sílu nátlaku, což autor považuje za nebezpečnou sázku především kvůli stále vratšímu postavení Putina v některých částech Ruské federace, především pak tam, kde výraznou část obyvatelstva netvoří etničtí Rusové.

Psali jsme: Rusko zneužívá děti k propagandě, zuří Německo Rusové prý Litviněnka nezavraždili. Špiónův bratr ukázal prstem na jiného viníka  

Autor v této souvislosti upozornil na existující možnost propuknutí masových nepokojů, které se leckdy nedají předvídat, příkladem může být Oranžová revoluce z roku 2004 či Euromajdan. Spolu s rostoucí nespokojeností se bude pravděpodobnost vzniku podobných událostí zvyšovat. Protesty pak budou nejspíše vyvolány nějakou nečekanou událostí, která lidi vyžene do ulic. Přestože se Putinovi podařilo vybudovat jistou formu autoritářství, jeho režim není schopný kontrolovat loajalitu či alespoň neutralitu všech elit v Ruské federaci.

Druhým možným scénářem konce Putinova režimu by podle Motyla mohl být palácový převrat. Historie koneckonců ukazuje, jak křehkou záležitost loajalita elit v Rusku představuje. V té souvislosti autor připomněl zavraždění Beriji v roce 1956, odstavení Chruščova či poukázal na okolnosti samotné Putinovy cesty k moci, jíž předcházela dohoda mezi elitami a odcházejícím prezidentem Jelcinem. Palácový převrat ve formě spiknutí či pokusu o násilné odstranění Putina se stává pravděpodobnějším zejména kvůli ekonomickým problémům Moskvy a rostoucím nacionalismem v některých neruských částech Federace, jako je například na ropu bohatý Tatarstán.

Poslední scénář souvisí se zahraničněpolitickými neúspěchy Putina a nedostatečnou schopností ruských ozbrojených sil potlačit případné protirežimní nepokoje. Ruská armáda se v současnosti účastní dvou válek - na Ukrajině a v Sýrii. Tyto války i přes několik taktických vítězství nicméně nejsou ani zdaleka tolik úspěšné, jak Moskva doufala. A podobně selhal také projekt "Nové Rusko".

Dříve či později se ruští ponížení a poražení vojáci navrátí domů a je možné, že svůj hněv namíří proti režimu. Není pravděpodobné, že domácí policie a ozbrojené složky zakročí proti nespokojeným vojákům. Komplikovat situaci může také rostoucí teroristická hrozba v Rusku, čemuž nahrává nestabilita některých regionů, jako je například severní Kavkaz.

"Rusko se nachází na pokraji ohromné bouře, destabilizující síly se sbíhají. Za těchto podmínek jsou masové nepokoje vysoce očekávatelné. Revoluce, palácové převraty a násilí jsou stále pravděpodobnější. Výslekem by mohlo být zhroucení režimu či rozpad státu. Ať už nastane jakýkoliv scénář, Putin pravděpodobně nepřežije."

Závěrem článku autor dodává, že dříve či později ruská doba potíží skončí a dojde k ustavení celé řadě nových nezávislých neruských regionů. Rusko podle něj opustí své imperiální ambice a přestane být hlavní hrozbou pro světový mír. Zárukou stability v postsovětském a postputinovském prostoru je síla Ukrajiny, Kazachstánu a Běloruska. Stabilita těchto zemí má pak vliv na stabilitu Západu, který by na ně měl pohlížet jako na spojence.