Barbarské Rusko? Postmoderní Západ selhává, burcuje expert

Proradnost a brutální postup Moskvy

Západ přesto z velké části zůstává rozdělen mezi ty, kdo žádají selektivní partnerství s Ruskem coby nutné zlo, a druhé, kteří v takovém postupu vidí existenční imperativ, konstatuje odborník. Soudí, že toto rozdělení zřejmě vydrží, navzdory krachu posledního příměří v Sýrii a hmatatelném podílu Ruska na něm.

"Není pochyb, že v rámci Obamovy administrativy se pohnuly ledy," deklaruje Sherr. Připomíná, že až do nedávného pobouření kvůli Aleppu se politika amerického ministra zahraničí Johna Kerryho vůči Rusku vyznačovala principálním odmítáním poučit se ze zkušeností. Kerryho krédo prezentované v roce 2013 v Moskvě - že společnou prací mohou USA a Rusko nalézt způsob jak dosáhnout velkých věcí - podle analytika dosud přežilo každý pokus Ruska tuto tezi zdiskreditovat.   

Rusko se otíralo o Spojené státy kvůli jejich nezamýšlenému útoku na syrské síly, ale následně přišlo 19. září zničení konvoje OSN s humanitární pomocí, které zcela otrávilo veškerou důvěru budovanou na bázi dohody o příměří uzavřené ani ne týden předtím, deklaruje Sherr. Tvrdí, že proradnost Moskvy je stejně znepokojivá jako její brutální postup v Aleppu.   

Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.

"Nyní, dokud si (americká) administrativa bude myslet, že je odsouzena k Hobsonově volbě mezi chybami Bushovy intervence v Iráku a nekonečnou diplomacií, je těžké předpokládat změnu kurzu, která by změnila realitu v Sýrii či zmenšila nepostradatelnost Ruska v řešení konfliktu," píše expert.

Daná nepostradatelnost je leitmotivem těch, kdo argumentují, že jakákoliv pragmatická západní vláda musí - Putinovými slovy řečeno - spolupracovat s Ruskem, ať se jí Rusko líbí, či nikoliv, pokračuje Sherr. Varuje, že Rusko, tedy silně moderní stát, který nadřazuje národní a režimní zájmy nad vše ostatní, se ukázalo jako mimořádně zběhlé v manipulaci vědomí postmoderního Západu zpochybňujícího jistoty a postrádajícího sebedůvěru.       

"Proč je ruské bombardování Aleppa větší hyenismus než americké bombardování Fallúdži? V čem se liší ruský zásah na Krymu od zásahu NATO v Kosovu?" uvádí příklady Sherr. Kritizuje, že podle většiny západní politické scény mají tyto analogie něco do sebe, nebo alespoň nejsou zcela chybné.   

Menší zlo

Pravdou podle analytika zůstává, že každičký moment příměří využili především Fronta an-Nusrá a její nástupci, stejně jako Asad a Putin. Takové pravdy nicméně pouze odvracejí pozornost o bezohledného úsilí posledního jmenovaného dua o fyzickou likvidaci jakékoliv alternativy, která by stála mezi současným režimem v Sýrii a mileniánskými islamisty, varuje expert. Doplňuje, že paradoxně podle neuralgie postmodernismu Západ zažívá oživení reálpolitiky.     

Mnoho západních obyvatel tak tiše, či hlasitě považuje Asada za menší ze dvou zel v Sýrii a věří, že pouze jeho vítězství obnoví stabilitu, poukazuje Sherr. Dodává, že téměř všichni z nich pak považují Rusko za nutného spojence proti většímu zlu a z ruského dotčeného a podivného chování viní rozšiřování NATO a propagaci demokracie. "Znevažují odmítání svých vlád přijmout hotové věci, jako anexi Krymu, a věří, že by se Ukrajině již nemělo dopřávat odmítání vnucovaného přátelství se svým sousedem," zoufá si analytik.    

Reálpolitika v byznysu jde nyní ruku v ruce s reálpolitikou ve strategických oblastech, konstatuje expert. Odkazuje na slovenského premiéra Roberta Fica, který 23. srpna důvěrně tvrdil, že naší společnou snahou (s Ruskem) je obnovit vzájemný obchod, čímž údajně projevuje lhostejnost k dopadům pro jiné malé země považující západní sankce ze oporu své bezpečnosti.

"Tyto Ficovy nálady rezonují i u silnějších hráčů," varuje Sherr. Například francouzský senát již 9. června deklaroval, že vztahy se "sebevědomým a silným" Ruskem jsou nepostradatelné a tento názor silně opakuje německá SPD Sigmara Gabriela, nemluvě o Kremlu samotném, podotýká odborník. Soudí, že pokud se prezidentem příští rok v dubnu stane opět Nicolas Sarkozy, uvedený postoj senátu se dobře může stát politikou Francie.

"V tomto matrixu brexit nepředstavuje žádnou úlevu," pokračuje analytik. Připomíná, že britská premiérka Theresa Mayová tento týden na konferenci Konzervativní strany naordinovala zemi dívat se za hranice evropského kontinentu. Ačkoliv britská podpora sankcím bude pokračovat, vliv země na tuto otázku, nehledě na východní partnerství EU, již nebude citelný, předvídá Sherr.    

Rusko z uvedených trendů může hodně získat a málo ztratit, varuje odborník. Konstatuje však, že tahy Ruska v Sýrii srovnatelné se sestřelem letu MH17 zřejmě budou mít nezanedbatelný význam. "Byť Rusku nevynesou statut vyvrhele, nehledě na to, že se s ním tak nebude zacházet, pravděpodobně prodlouží zdráhavou jednotu Západu ohledně sankcí a posílí konsensus uvnitř NATO Rusko v praxi zadržovat," uzavírá analytik.