Má smysl stavět na hranicích zdi? Jeden příklad hovoří za vše

Melilla a Ceuta představují  jediné pozemní hranice EU s Afrikou. Každý rok se tisíce imigrantů hlavně ze subsaharské Afriky pokusí prolomit jejich bariéry kvůli vizi lepšího života v Evropě. Španělsko začalo stavět hraniční ploty v roce 1998 a upevnilo je v roce 2005. Melilla má jeden tří metrový a dva šestimetrové ploty, zakončené ostnatým drátem. Jejich celková délka je 12 kilometrů. Plot v Ceutě je osm kilometrů dlouhý a šest metrů vysoký.

Ploty jsou docela efektivní v udržování lidí mimo, ale jsou běžně napadány a skupiny pro lidská práva obviňují jak španělské, tak marocké pohraniční policie z týrání přistěhovalců. Kritizují Španělsko za jeho politiku tlačení migrantů zpět do Maroka, aniž by jim byla poskytnuta ochrana zaručená právem EU. Ke skupinám hájícím lidská práva se přidaly Evropský výbor pro zabránění mučení a nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání (CPT), uprchlická agentura OSN a komisař vnitřních věcí EU, kteří též odsuzují „horké návraty“. Španělský kontroverzní zákon z roku 2015 umožnil, aby se hromadně vylučovali ilegálně vstupující migranti, a to navzdory tomu, že to mezinárodní právo odsuzuje.

Díky těmto krokům ze strany Španělska jsou vztahy Maroka a Španělska velice napjaté. Maroko navíc nesouhlasí s tím, že tyto oblasti má Španělsko ve svém držení  a považuje je za svůj majetek. Španělsko dobylo a přivlastnilo si Melilu v roce 1947. Melila má nyní populaci asi 78,000 lidí zatímco v Ceutě žije asi 82.000 lidí.  Díky masivní přítomnosti bezpečnostních složek obě města sestávají z množství uzavřených a střežených rezidenčních areálů (gated communities – český překlad uzavřené komunity je poněkud nepřesný) a otevřených (open-air) vězení.

Incidenty s migranty a kritika mezinárodních organizací

V obou městech se událo mnoho vážných incidentů. Zřejmě nejvážnější se udály Ceutě, kde v roce 2005 minimálně 14 Afričanů zemřelo poté, co byli střeleni marockými a španělskými bezpečnostními službami. V roce 2014 španělská policie údajně vystřelila gumové projektily a použila slzný plyn na africké migranty, kteří se snažili připlavat na Ceutu. 15 z nich zemřelo. Krajský soud v Ceutě nařídil případ dále prošetřit.

Tato událost vzbudila velký hněv u různých organizacích pečujících o lidská práva. Amnesty International tvrdí, že ačkoliv nebylo příslušníkům bezpečnostních sil vstoupit do zahraničních vod a zachránit tonoucí, mohly střílet projektily. Podle Amnesty International to činí z incidentu nejdrsnější příklad nekompromisní španělské politiky, která za každou cenu nenechá nikoho vstoupit.

Ve své nedávné světové zprávě organizace Human Rights Watch napsala, že španělská politika zesílených kontrol španělského pozemní hraničního území s Marokem způsobila navýšení pokusů migrantů dosáhnout Ceuta a Melilla lodí nebo plaváním. Počet úmrtí na této trase se podle organizace během prvních šesti měsíců roku 2016 ztrojnásobil na 45 ve srovnání s rokem 2015.

Evropské středisko pro ústavní a lidská práva (ECCHR) na základě svědectví řady místních a mezinárodních organizací a videozáznamů upozorňuje na špatné zacházení s migranty ze strany marockých sil poté, co jsou automaticky vyhoštěny z Melilla. Španělské síly jsou tomu často svědky, jako je tomu bylo v tomto i zmiňovaném případě ze dne 13.srpna 2014. Podle ECCHR však i přes tyto „alarmující zprávy“ Španělsko pokračuje v utvrzování své hraniční politiky a tak se vyhýbá svým závazkům vyplývajících z Evropské úmluvy o lidských právech.

Podle The Local španělský případ by Trumpa měl varovat, že jej budou neustále pronásledovat obhájci lidských práv a ochránci přírody, že si znepřátelí Mexiko a že se bude muset vypořádat s vysokými náklady. Vzhledem k faktu, jakou významnou roli hraje projekt v jeho osobní prestiži, se nedá ale očekávat, že by ho to zastavilo, uzavírá svůj článek The Local.