Co na sebe prozradil Putin? Odpověď Vás možná překvapí

Ti, kteří vedou s ruským prezidentem rozhovor, mají tendence se nacházet ve dvou extrémních pozicích. Na jedné straně jsou takoví jako Stone (a ruští novináři patřící např. pod hlavní ruskou stanici RT), jejichž otázky slouží Putinovi na smeč než že by jej nepříjemně konfrontovali. Na druhé straně jsou ti, kteří si nepříjemnou konfrontaci vzali za cíl, ale jejichž agresivní otázky znějí spíše jako ideologická stanoviska protiruských amerických politiků a kterým se může Putin snadno vyhnout.

Proto Leonid Bershidsky, komentátor Bloomberg View a zakládající redaktor ruského podnikatelského deníku Vedomosti a internetové stránky Slon.ru, tvrdí, že nejlepší otázky v konečném důsledku pokládají Putinovi sami ruští voliči. Otázky jako „proč je můj plat učitele střední školy v oblasti Irkutsk tak nízká?" nebo "kde je nový byt, který mi byl zaslíben jako oběti povodní?" mají alespoň ten důsledek, že se místní úředníci potí strachy, když Putin slibuje, že to prozkoumá, ironicky poznamenává Bershidsky.

Podle něj je naprosto neužitečné pokoušet se vyzpovídat Putina. Ten už po 16 let je schopen vyhnout se jakékoliv nepříjemné otázce a nikdy neztrácí svůj klid a kontrolu nad tím, co chce říct. Bershidsky tvrdí, že neschopnost tazatelů dostat se Putinovi na kobylku vyplývá z velké části z toho, že s nimi Putin prakticky nebaví. Ačkoliv formálně vede rozhovor, jeho odpovědi jsou pro jiné publikum, které není v místnosti. Putin tazatele pouze využívá. A oni na oplátku využívají jej, ať už aby si vydělali peníze, zvýšili své postavení nebo se pokusili dosáhnout vyřešení životní situace, podotýká Bershidsky.

Putinovo publikum

V rozhovoru se Stonem udělal Putin pár vtipů, které podle některých odhalily jeho pravé názory. Jeho šovinismus, když vtipkoval, že nikdy nemá špatné dny, protože není žena. Jeho homofonii, když říkal, že by s gayem do sprchy nešel a že by proti němu použil džudo. Podle Bershidskyho Putin tyto komentáře ale neřekl jen tak, pouze ze svého přesvědčení (ačkoliv to Bershidsky nevylučuje). Putin přesně ví, co a proč říká. Těmito komentáři jednal s západním, publikem, médii a politiky. Putin se jim snažil ukázat, že se nestará o to, co si myslí, a že jej nejde popotahovat za necitlivé poznámky jako jeho západní protějšky. Navíc tím získal pozornost a podporu u tohoto západního publika, které odmítá politickou korektnost.

Putin konstantně - i v rozhovorech se Stonem – opakuje jednu věc, kterou míří jak na cizí, tak i domácí publikum. V prakticky všech rozhovorech na všechny námitky proti jeho vládě namítá, že Rusko je suverénní země a jako takové jí nikdo nemá co mluvit do jejích historicky daných záležitostí. Pro domácí publikum dodává, že má vše pod kontrolou a že zasáhne i do těch nejmenších vládních struktur jménem svých věrných voličů.  

Nutno dodat, že vůči nevěrným voličům takovouto povinnost zřejmě necítí, jak odhalila jeho každoroční debata s občany v přímém přenosu. Necenzurované otázky odeslané prostřednictvím textové zprávy se objevily na televizní obrazovce a některé z nich byly opravdu tvrdé. „Sbohem, Vladimire!", „Putine, opravdu doufáš, že lidé uvěří tomuto cirkusu s vymyšlenými otázkami?", „tři prezidentská období stačila!", anebo „kdy přestanete porušovat ústavu?" byly některé z těchto otázek. Putin přiznal, že je zahlédl, ale řekl, že nemá zájem na ně odpovídat, případně jeho odpověď byla velmi formální. A to je typický Putin, zakončuje svoji úvahu Bershidsky.

Co rozhovory odhalily

Jiný názor na Stoneovi rozhovory s ruským prezidentem představuje server Vox. Vyjadřuje frustraci z toho, že Stone není lepším tazatelem. Ačkoliv Vox souhlasí do značné míry s tím, že Stone po většinu času vystupuje jako Putinův obdivovatel, přiznává mu překvapivou snahu Putina konfrontovat s některými jeho odporujícími se tvrzeními. Nikdy to ale nedotáhne do konce, stěžuje si Vox, právě kvůli svému okouzlení osobou ruského prezidenta. Stone, který udělal rozhovor i se zesnulým kubánským diktátorem Fidelem Castrem, je známý kritik amerického imperialismu – a v ruském prezidentovi našel v tomto tématu spřízněnou duši.

Co však čtyřdílný dokument dělá dobře a v čem leží jeho největší hodnota, je polidštění Putina, tvrdí Vox. Tento Stoneův záměr si u mnohých komentárů je pro mnohé největší problém dokumentu. Vox však argumentuje, že navzdory určité oprávněnosti výtek, demytologizace Putina má tu výhodu, že umožňuje proniknout mu pod kůží, jak se vnímá on sám a ne jak jej vnímají ostatní – ať už jako bílého zachránce tradičních hodnot nebo jako záporného megalomana Bonzovského typu.

Podle Vox Putin vyjevil podstatnou informaci o sobě samém, když hovořil o prezidentském kandidátovi Bernie Sandersovi. Putin řekl, že i kdyby se Sanders, slibující revoluční změnu politiky USA, stal prezidentem, zjistil by, jak hluboce zakořenění je americká byrokracie a že je nemožné s ní bojovat. Vox podotýká, že Putin vlastně hovořil o tom, jak sám sebe vnímá: jako muže, jenž je veden méně svými politickými přesvědčeními a touhami než sílami, které sotva chápe. A právě toto polidštění je tím, co činí dokument hodnotným, říká Vox.