Tvrdá kritika německých muslimů. Jsou sto let za opicemi a měli by se snažit se více integrovat, tvrdí uprchlíci

Již existující německá muslimská komunita má jen omezený kontakt s vlnou nově příchozích. Církve a sekulární organizace provozují většinu útulků a programů pomoci. Podle generálního tajemníka Turecko-islámské unie pro náboženské záležitosti (DITIB), Bekira Albogy, je to dáno jejich větším počtem a rozsahem jako i větším politickým vlivem. „Téměř veškerou podporu a práci pro uprchlíky platí církevním organizacím vláda. Naše finanční výnosy jsou mnohem menší, " říká.

Německé katolické a protestantské církve mají status nazvaný Körperschaft des öffentlichen Recths (Körperschaft des öffentlichen Recths, KöR), typ registrace, který jim umožňuje vlastnit půdu, uzavírat vládní smlouvy a dokonce sbírat desátky prostřednictvím státních daní. Naproti tomu islámské skupiny jsou většinou vedeny pouze jako dobrovolné asociace podobného typu jako tenisový klub. DITIB, která je největší islámskou organizací v Německu, se pokouší založit registrovanou muslimskou organizaci sociální péče na úrovni KöR, řekl Alboga, ale dosud bez úspěchu.

DITIB je obecně v Německu nahlížen s podezřením kvůli jeho napojení na tureckou vládou. Imámové DITIB nemusí být němečtí občané a dostávají přímé platy od Diyanetu, tureckého náboženského úřadu. Alboga nicméně trvá na tom, že DITIB nedostává od turecké vlády žádné příkazy. Ohrazuje se i proti obviněním, že se v mešitách cíleně nemluví německy.

„Chceme, aby všichni naši lidé hovořili německy a byli němečtí, ale také chceme, aby poznali kulturu a náboženství svých kořenů," řekl Alboga. „Mešity přinášejí náboženské a kulturní obohacení v mezikulturní, mezinábožeské společnosti. Pokud to nechcete, pak požadujete asimilaci, ne integraci. "

Němečtí muslimové jsou příliš úzkoprsí, tvrdí muslimští uprchlíci ¨

Nicméně, jeho slovům oponují muslimští migranti. Ti kritizují, že se v tureckých mešitách mluví jiným jazykem a že spolu s arabskými jsou příliš konzervativní. 27letá Avin Alyusufová a její 28letý manžel Rezan Dersew vstoupili do kolínské mešity, jedné z největších v Německu, hledající místo, kde by mohli svobodně mluvit o islámu a která by zároveň byla uznávána Němci. Brzy ale zjistili, že zde, stejně jako v mnoha dalších mešitách, nemohou položit ty otázky, které jí trápí jako vzdání se hidžábu nebo vychování syna jako Kurda, muslima a zároveň Němce.

Většina mešit v Kolíně nad Rýnem se podle Dersewiho příliš zaměřuje na identitu. „Oni se pouze snaží získat více lidí do své skupiny a udělat je stejnými jako jsou oni.“ Dersew vyjadřuje obecný pohled mnoha uprchlíků, že mešity v Německu jim nedokáží pomoci vyrovnat se integrací, zvládnutím uprchlického traumatu a vyhledáním nové společnosti. „Jsme v roce 2017. Naše náboženství musí dohnat dobu. Tito lidé žijí jak před tisíci lety. Jediný o čem mluví, jsou zvyky a tradice, " říká Alyusufová.

„Většina muslimů zde je úzkoprsá. Oni vás donutí nenávidět náboženství " říká 29letý Syřan  Sowmar Kreker. "Všichni mluví o tradici a společenských očekáváních. Nehovoří o víře jako víře, víře jako skutečném náboženství.“ Humam Nasrini, bývalý profesor filozofie z Aleppa, vysvětluje, že Syřané nechtějí jako Turci být v zemi 60 let a přesto zůstat separováni. Chtějí se zapojit do občanské společnosti a oddělit občanskou identitu od náboženství. Právě proto začala revoluce v Sýrii, tvrdí. „ Můžeš být náboženský nebo ne, ale v každém případě bys neměl nutit a tlačit ostatní, aby oni byli.“ Syřané nechtějí následovat politizaci náboženství, protože právě od toho utekli.

Jednou z mála liberálních mešit, kterou by tito kritičtí uprchlíci mohli navštěvovat, je berlínská mešita založená muslimskou právničkou a aktivistkou, Seyran Atesová. Ta si za svůj projekt vysloužila mnohých urážek až výhružek smrtí od konzervativních muslimů. „Liberální a sekulární muslimové jsou vytlačováni radikálním islámem, takže se rozhodli, že budou potichu,“ říká. Podle ní ale roste počet lidí, co chtějí „přetnout okovy“ a účastnit se této „revoluce.“

Překážky integrace

Ne všichni uprchlíci ale sdílí toto přesvědčení a v uprchlických táborech díky tomu občas dochází ke konfliktům. Nayer Incorvaiaová, která před 30 lety přišla do Německa jako uprchlice z Íránu a která řídí uprchlický tábor spravovaný křesťanskou neziskovou organizací v Berlíně, uvádí situaci, kdy někteří ultrakonzervativní uprchlíci požadovali oddělené stravovací linky pro muže a ženy. „Nechtěla jsem to, protože mým úkolem je integrovat je do této země," říká. „Jsme v Německu, takže chceme mít německé hodnoty, zejména co se týče svobody a práv žen."

Zatímco uprchlíci by se měli učit a přijmout německé standardy občanských práv, Němci by měli pomoci začleňování tím, že nově příchozí nebudou považovat za samostatnou, cizí demografickou skupinu, tvrdí Incorvaiaová. Vzpomíná si, že ve věku 13let byla vyloženě odmítnuta Němci. Následkem toho se nechtěla učit německy a být Němkou. Později ale potkala německé křesťany, jejichž laskavé chování ji donutilo změnit názor.

Podle Incorvaiaové tento požadavek rovnocenného jednání s uprchlíky se ale též týká „politicky korektní“ tolerance. Například stavění pro ně speciálních modliteben je v důsledku vyčleňuje, utváří je jako zvláštní skupinu nepatřící do Německa. „Pokud se na ně budete dívat jako na cizince (Auslander), nebudou integrováni," říká a dodává, že v tomto ohledu se zvláště obává o mladé muže. Je to právě ztráta identity, co představuje pro Německo největší hrozbu, nikoliv samotný islám, myslí si Incorvaiaová. Pokud se uprchlíci budou cítit vykořeněni, snadno toho zneužijí teroristé.