Muslimové totálně selhali? Na Gaze a Tálibánu ukázali, že sice umí mluvit, ale ne jednat, míní experti

OIC, která sídlí v Saúdské Arábii, sdružuje 57 převážně muslimských států a má za úkol jednat jako zástupce a poradní orgán, přijímat rozhodnutí a doporučení týkající se globálních problémů, které ovlivňují muslimy. OIC se sama označuje za „kolektivní hlas muslimského světa“.

Přesto se toto těleso ukázalo jako bezzubé tváří v tvář neúprosnému útoku Izraele na Gazu, který byl vyvolán útoky Hamásu 7. října 2023. Podobně OIC selhala v reakci na vládu Tálibánu v Afghánistánu, která se v jménu islámu dopouští teroru v etnicky rozmanité zemi.

Ačkoli OIC odsoudila izraelskou vojenskou operaci v Gaze, volala po okamžitém bezpodmínečném příměří a dodávkách humanitární pomoci pro hladovějící obyvatelstvo, její vyjádření zůstala v rovině slov, která se nijak neodlišovala od širšího mezinárodního konsenzu.

OIC rovněž odmítla jakékoli izraelské kroky vedoucí k depopulaci a anexi Gazy a Západního břehu, což by v podstatě zhatilo dvoustátní řešení izraelsko-palestinského konfliktu. Přesto, místo konkrétních kroků, organizace pouze vydává prohlášení bez praktických opatření.

Muslimské státy mohou a měly by udělat víc. OIC například nedokázala přesvědčit státy sousedící s Izraelem, jako jsou Egypt a Jordánsko, aby otevřely hranice pro humanitární pomoc směřující do Gazy, Západního břehu nebo Izraele, navzdory izraelskému odporu.

Stejně tak nebyla schopna přimět Egypt, Jordánsko, Spojené arabské emiráty, Bahrajn, Súdán a Maroko k přerušení vztahů s Izraelem, dokud nebude souhlasit s dvoustátním řešením.

OIC rovněž nezareagovala na výzvu malajsijského premiéra Anwara Ibrahima a zvláštního zpravodaje OSN pro palestinská území Francescy Albanese, aby Izrael byl suspendován z OSN. Nebo nevyzvala k tomu, aby bohaté arabské státy, především Saúdská Arábie a SAE, využily své zdroje k tomu, aby přiměly amerického prezidenta Donalda Trumpa zastavit dodávky zbraní Izraeli a vyvíjely tlak na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua, aby ukončil válku.

Podobně OIC nevyvinula dostatečný tlak na ultra-extrémistický a teroristický Tálibán v Afghánistánu. Od svého návratu k moci v roce 2021 vláda Tálibánu uplatňuje represivní, misogynní a drakonické zákony v jménu islámu, což není nikde jinde v muslimském světě praktikováno.

V prosinci 2022 generální tajemník OIC Hissein Brahim Taha vyzval ke globální kampani, která by sjednotila islámské učence a náboženské autority proti rozhodnutí Tálibánu zakázat dívkám vzdělání. Měsíc poté však OIC vyjádřila obavy z „omezení práv žen“, ale zároveň požádala mezinárodní společenství, aby nezasahovalo do vnitřních záležitostí Afghánistánu. Tato slova byla vřele přivítána samotným Tálibánem.

V podstatě OIC – a tím pádem většina muslimských zemí – nepřijala žádná konkrétní opatření k potrestání Tálibánu za jeho chování. Nezastavila ho ani neuložila tvrdé sankce. A přestože žádná muslimská země oficiálně neuznala vládu Tálibánu (to učinilo pouze Rusko), většina členských států OIC se s Tálibánem zapojila do politických, ekonomických, finančních a obchodních vztahů.

Existuje mnoho důvodů, proč OIC selhává. Její členové jsou politicky, sociálně, kulturně a ekonomicky velmi rozmanití. Mnohem důležitější však je, že OIC nefunguje jako „stavitel mostů“, který by vypracoval společnou strategii a cíle, jež by překonaly geopolitické a sektářské rozdíly mezi jejími členy.

V současném polarizovaném mezinárodním prostředí rivalita mezi členskými státy a velmocemi, jako jsou Spojené státy a Čína, vedla k tomu, že organizace se stala pouze místem pro prázdné řeči. To umožnilo extremistickým vládám v Izraeli a Afghánistánu jednat bez obav z následků.

Podle expertů je načase, aby OIC přehodnotila svou funkčnost a zjistila, jak může účinněji sjednotit ummu (globální muslimskou komunitu). Možná je to také příležitost pro členské státy OIC vypracovat efektivní společnou strategii, která by pomohla v dosažení míru a stability v muslimském světě a jeho vztazích s ostatními zeměmi.